Možná nenápadná, ale nestárnoucí komediální klasika a dokonalá esence toho, když se řekne, že nějaký film vyzařuje feel good atmosféru. V tomto případě doslova stříká na všechny strany:-). Je tady prostě všechno – super sympatické postavy, neuvěřitelně zábavný příběh, dojemné i vtipné momenty, jedna ikonická hláška střídá druhou, nechybí nějaké to morální poučení a pro postavu trenéra také cesta za vykoupením, napínavý závod, hořkosladké finále („nedojeli, ale přesto (morálně) zvítězili“) a v neposlední řadě legendární scéna s nesením bobu za cílovou čáru (asi jsem citlivka, protože slzička ukápne úplně pokaždé:-)) a parádní (jak jinak) feel good song I Can See Clearly Now k tomu. Co na tom, že ve skutečnosti se většina popisovaných událostí stala o dost jinak, případně se vůbec nestala, když se na to celé tak pěkně kouká:-).
To vše pro našince v doprovodu geniálního dabingu (jo, taky jsem film nikdy v životě v originále neviděl a tak jako u jiných klasik se trochu bojím na tom něco změnit ze strachu, že už to prostě nebude ono:-)) a vyzdvihl bych i taktéž geniální distribuční název, který sice s originálem nemá nic společného, ale podobně jako u amerických koláčů vyloženě zlidověl – když se řeknou kokosy, tak je jasné, že na sněhu, že jo?
P.S. Ruku nahoru, kdo se podobně jako já tehdy chytil do podlé pasti distributora a koukl na „Kokosy v pralese“, aniž by o filmu cokoliv dopředu věděl, v domnění, že jde o regulérní dvojku:-).
