Když se řekne nejlepší conneryhovka, nebo rovnou bondovka, tak člověka napadne spíše Goldfinger nebo FRWL, ale někde se začít musí, že:-) a bez pevných základů, které položil Dr. No, by žádná obří franšíza, která funguje a generuje tuny prachů dodnes (!) asi nikdy nevznikla. Jak už to tak někdy bývá, původně měla být jako první bondovský film adaptována úplně jiná Flemingova kniha, ale z různých důvodů nakonec padla volba právě na Dr. No – což se následně stalo zvykem (tj. adaptace jednotlivých, po sobě jdoucích, knih na přeskáčku) a Saltzmana s Broccolim to u dalších filmů tak trochu dohnalo, protože se musely přepisovat, aby dějově seděly k sobě.
Je fakt, že v bondovském debutu ještě některé pozdější tradiční propriety filmů o agentovi 007 chybí (titulní song, klasická předtitulkovka nebo hračičky z oddělení Q), ale vše podstatné pro sérii je přítomno již zde. Počínaje geniálním hlavním hudebním motivem od Normana a graficky opulentními úvodními titulky od Bindera (které byly samy o sobě uměleckým dílem), přes svatou trojici vedlejších postav M, Moneypenny (z kočkování s Bondem se stal další trademark série) a Q* a nepostradatelnou „ozdobou“ každého filmu v podobě atraktivní bondgirl a geniálním (opět:-)) castingem Conneryho do hlavní role, byť Fleming zpočátku nadšený nebyl, nakonec ovšem uznal, že Connery postavě vtiskl nezaměnitelný styl a Bond prostě rovná se Connery (alespoň v té době:-)) a obecně sázku na divácky lákavý koktejl (často černého) humoru, sexismu a násilí (alias Mr. Kiss Kiss Bang Bang:-)) konče.
Saltzman a zejména Broccoli už tehdy moc dobře věděli, co mají v ruce, protože Flemingovy knihy byly v té době samy o sobě dost populární, viz obří promo na FRWL od tehdy neméně populárního JFK, který knihu označil za jednu ze svých nejoblíbenějších ještě před premiérou Dr. No (byť ten celosvětový masivní boom samozřejmě Bond zažil až po filmových adaptacích a zejména po Goldfingerovi) a rozhodně doufali, že se jim prvním filmem podaří nastartovat ohromnou továrnu na peníze (což se jim povedlo a Broccolic rodina z toho žije dodnes:-)), takže to nebylo tak, že si vybrali „neznámou“ knihu od „málo známého“ autora a nějakou náhodou/zázrakem dokázali z filmu udělat celosvětový hit. Naopak byli v mnohem těžší pozici, jak prodat divákům zrovna „hrubiána“ Conneryho (historky o tom, že „pravým“ Bondem, stran vystupování a chování, byl právě Young a Conneryho herecky formoval vlastně dle obrazu svého, jsou dnes už pověstné), pobavit nově příchozí, kteří o Bondovi a Flemingovi třeba nikdy neslyšeli a současně dostát vysokým očekáváním a nárokům, jaký by měl Bond ve filmech být, Bondových fanoušků na poli Flemingových knih. Naštěstí se to podařilo a díky tomu se fanoušci dnes mohou těšit na to, koho Broccoli s Wilsonem (snad co nejdříve:-)) obsadí jako sedmou iteraci neodolatelného agenta s povolením zabíjet do (oficiálně) šestadvacátého bondovského koktejlu:-).
P.S. Kromě dokumentu o hudbě vyšla letos i nová hudební kompilace Bond25 s titulními songy všech filmů v orchestrální úpravě (tj. pouze instrumental), navazující na 10 let starou obdobnou kompilaci Bond For Orchestra.
*Technicky vzato ve filmu Q vystupuje. Sice pod svým „vlastním“ jménem (mjr. Boothroyd) a hraje ho někdo jiný, ale je to ten samý charakter (což potvrdí už FRWL, kde se Llewelynova postava jmenuje stejně, teprve až v Goldfingerovi dostává svou slavnou přezdívku, přičemž Llewelyna v TSWLM oslovuje Bach znovu jako mjr. Boothroyda).
