Ještě bych doplnil, že zápletka filmu si dost „vypůjčuje“ z šedesátkové klasiky The Fall of the Roman Empire a je docela zajímavé si oba filmy přehrát za sebou. Vtipné na tom je, že TFoRE v podstatě stál za pádem celého žánru sandálového velkofilmu, zatímco Gladiátor stál za jeho znovuzrozením (byť krátkodobým).
Plus je určitě potřeba zmínit, že – jak je Scottovým dobrý zvykem – i v případě Gladiátora pět let po premiéře dostal film svou prodlouženou verzi a byť není tak „zásadní“ jako v případě Kingdom of Heaven, určitě stojí za zhlédnutí (mmj. doplňuje jednu malou nejasnost v logice příběhu).
Jinak k tomu Proximovi si pamatuji (tuším, že z bonusů na dvd) „jak to mělo být“ původně: Ve filmu neměl zemřít, ale měl to být on, kdo v závěru v prázdném Koloseu zakope do hlíny Maximovy modlitební figurky. Po úmrtí Reeda to přepsali tak, jak je to nakonec ve filmu. Ve scénách, kde to bylo opravdu nutné, vzali jeho obličej z jiné scény, digitálně mu upravili fousy a naklíčovali ho na jiného herce. Tam, kde nebylo potřeba vidět postavě do obličeje, je to klasika – jiný herec z dálky/ve tmě/zády ke kameře.
P.S. Viděno v kině a hned při úvodní sekvenci jsem čelist sbíral na podlaze. Zimmerův OST (a Now We Are Free obzvlášť) samozřejmě top.
