Z té záplavy přiznaných nebo nepřiznaných adaptací The Most Dangerous Game (rok na to vznikla další – Surviving the Game:-), nebo z poslední doby třeba The Hunt) je Hard Target jedna z nejlepších (možná vůbec nejlepší) a imho jednoznačně nejlepší film pana Van Varenberga a Hollywoodský film pana Wooa, který má nejblíže k jeho HK majstrštykům.
Člověk vůbec nemusí vědět, kdo je Woo, ale stačí se podívat na jakoukoliv akční scénu v Hard Targetu a je okamžitě poznat, že vypadá jinak, než běžná produkce „svalů z Bruselu“ té doby, od choreografie, přes kamerové úhly po střih (plus holubice:-)) a že Woo, ať už je to kdokoliv, je úplně někde jinde než Lettich, Hyams, Pyun a podobní „šikulové“.
Woo to měl na poprvé v US dost těžké (pamatuju si nějaký rozhovor asi ze Cinemy, kde přímo uvádí, že nechápe, proč v jedné scéně může zabít jen 5 lidí, namísto 10, nebo něco podobného, což pro někoho, kdo zrovna dorazil z placu Hard-Boiled, byla asi tvrdá srážka s Hollywoodským systémem:-)), ale naštěstí vydržel a díky tomu jsme se dočkali parádní pecky Face/Off, plus samozřejmě otevřel v US dveře všem těm Ringo Lamům, Tsui Harkům a spol.
Prostě na první pohled možná nenápadný, ale z vícero důvodů strašně důležitý (a navíc skvělý) film:-).
