Víkend jsem “prožil” ve společnosti Cenobitů. V pátek jsem koukl na nového Hellraisera (na poměry podobných pokusů u zajetých sérií slušný zářez, ale atmosféru to má jen místy a strašidelných momentů je pomálu), který mně navnadil si udělat v sobotu opáčko jedničky až trojky (pořád to funguje, i když každý díl trochu jinak – jednička staví na vztazích mezi postavami, tajemství a znovuoživlém bubákovi, dvojka jede na psychedelii a rozšiřování loru a trojka na pokušitelství a béčkovém gore) a v neděli – po zdejších doporučeních – dohnat rest v podobě Derricksonova debutu.
A dobře jsem udělal, protože Derrickson nezklamal a film je povedená žánrovka s jedním drobným ale. Jako psychokrimi ve stylu Finchera (nebo Angel Heart) to funguje skvěle. Jako Hellraiser to imho nefunguje téměř vůbec, přestože oblíbená dvojka Pinhead+kostka je přítomna. Derrickson sice tvrdí, že od pitche do scénáře to spolunapsal jako další díl v sérii, ale nedivím se Bradleymu a od pětky odejitému Barkerovi, že film nemají moc v lásce, protože to přesně vypadá, jako by někdo stávající dobrý scénář propojil se známou ip jen proto, aby se mu povedlo jej vůbec realizovat, jelikož producenti na zajetou ip slyší více, než na standalone projekty. Je fakt, že v rámci série je to zase něco nového a ne stále to samé dokola, tj. divák dostane trochu jiný pohled na zažité univerzum, ale v tomhle jsem prostě konzerva, no. Nicméně film jako takový je v pohodě a užil jsem si ho. Škoda jen, že těch Hellraiser prvků není ve filmu (o dost) více.
