Filmů, které se odehrávají ve snech/fantazii/halucinacích byly před Nolanem spousty, Nolan ale opět dokázal uchopit toto téma novým neotřelým způsobem (sny ve snech, dopad akcí ve snech na reálný svět) a navíc přiznaně bez potřeby berliček, které by stavěli předchozí děj na hlavu (tj. od počátku divák má informaci o tom, že se děj neodehrává v realitě a nejde o “šokující zvrat” v průběhu filmu, viz např. Identity). Doufám, že podobnou invenci, tentokrát v tématu cestování časem, prokáže i v Tenetu:-)
Ten konec je přece přiznaná hra s divákem. Nolan to záměrně natočil tak, aby interpretaci nechal na divákovi, protože ve filmu zanechává indicie, které odpovídají obou variantám výkladu a jde jen o to, jak velkou prioritu přisuzuje ten který divák té které indicii. Tedy obě možnosti jsou stejně správné/špatné, tudíž nemá vůbec význam řešit, která z nich je ta “správná”. Úplně totéž je přece Total Recall. Verhoeven to také záměrně natočil tak, že platí obě možnosti, tím pádem je úplně jedno, která z nich je ta “správná”. Blade Runner víceméně totéž (byť tam nejde o ne/realitu, ale o ne/člověka).
