Muzikál je asi poslední žánr, který bych v rámci DC potřeboval vidět, ale jestli tahle muzikoterapie postav i diváků může někde fungovat, tak asi tady (šílený Joker uvězněný v Arkhamu se potácí mezi realitou a snovými (muzikálovými) sekvencemi) a kudos kravaťákům ve WB, že na podobný experiment za 200 mega (3x dražší než jednička, uf:-)), který v BO může dopadnou jakkoliv, Phillipsovi kývli, protože podle traileru to vypadá přinejmenším zajímavě.
Na Phoenixe a zejména Gaga se těším a zvědavý jsem na to, co s ohledem na muzikál předvede Guðnadóttir (pokud tedy nevyřeší hudební čísla skrze populární songy:-)), zbytek bude záležet na tom, jak moc si Phillips pohraje s příběhem (doufám, že dojde na nějaký plot twist jako bylo vyústění love story v jedničce) a obecně žánrovým posunem.
Hmm, zajímavé, jsem zvědavý, zda budou v kampani tu muzikálovou složku ukazovat stále jen v náznacích („ok, dáme tam zpívajícího Jokera, ale jen na pár vteřin, jasný?“) až do premiéry, nebo se v nějakém traileru dočkáme regulérního (davového) tanečního/hudebního čísla, aby o žánrovém zasazení filmu před uvedením nebylo sebemenších pochyb:-).
Muzikálový fanoušek nejsem, ale na tohle se do kina rozhodně vypravím bez ohledu na to, jak to kvalitativně nakonec dopadne, protože mě fakt zajímá, kolik hudebního obsahu ve filmu bude a celkově jak tenhle muzikálový experiment v rámci zavedené značky (za stejné prachy jako stál Flash:-)) zafungoval, aneb zda Phillips s Phoenixem převezli WB (královský honorář za finanční neúspěch) nebo naopak WB převezlo je (královský honorář za neskutečný hit).
Muzikály nejsou moje krevní skupina a za posledních deset let jsem téhle no-go politiky litoval jen jednou (když si Jackman a Zendaya hráli na cirkusáky), ale tohle si v kině nenechám ujít bez ohledu na rozporuplné reakce. Jelikož mě zajímá, nakolik se Phillips směje do ksichtu kravaťákům ze studia i samotným divákům („žadonili jste o sequel, tak tady ho máte a není zač“:-)) a zda tahle značka podobné kreativní uchopení ještě unese, nebo je to už moc. Kromě toho u jedničky jsem byl zvědavý, jak si s Jokerem poradí Phoenix (poradil), u dvojky jsem zvědavý, jak si s HQ poradí Gaga (podle dosavadních ohlasů poradila).
Pokud některé recenze nekecají, tak navzdory tomu, co ukazují trailery, Gaga ve filmu moc prostoru (předpokládám zejména po hudební stránce) vedle Phoenixe nedostane. Jasně, je to film primárně o Jokerovi, ale když už točím muzikál a právě proto do něj obsadím Gagu, tak je fakt škoda takovou příležitost patřičně nevyužít. Že by se Phillips obával reakcí skalních fanoušků, kdyby ve filmu HQ (v muzikálových vystoupeních) zastínila Jokera:-)?
Každopádně podobné žánrové experimenty u zavedených značek (navíc za šílených 200 mega) se netočí každý rok, takže ať už to s Gagou i filmem jako takovým dopadlo jakkoliv, v kině chybět nebudu. Snad toho nebudu litovat:-).
To dosavadní hodnocení je docela studená sprcha, ale zjistit, zda za to mohou mrzké kvality materiálu (respektive Phillipsova snaha vysmát se studiu i cílovce, žadonící u něj ruku v ruce o sequel) nebo nemilé překvapení publika, protože dostalo něco jiného než čekalo (případně oboje:-)), jde jen jediným možným způsobem a to návštěvou kina:-).
Jedničku jsem v kině viděl (a líbila se mi), protože Phoenix, dvojku uvidím (a možná toho budu zpětně litovat:-)), protože Gaga. Každopádně ať už to dopadlo jakkoliv, tak s dalšími podobnými experimenty na poli DC produkce je asi konec, což je škoda, protože generických komiksovek, střižených podle stále stejné šablony, je jako smetí.
Tak zrovna Joker je fakt vděčné a tvárné téma a dalo se s ním doslova vyhrát. Když už si v jedničce vzali inspiraci z Taxi Drivera, tak ve dvojce to mohli pojmout, jak už jsem zmínil, od Babylonu, přes Natural Born Killers, až po třeba Requiem for a Dream (drogy by nechali a přidali k tomu chorou mysl:-)), kdyby tedy chtěli „rezonovat“.
Kdyby chtěli hrát naopak hodně na jistotu, tak mohli zvolit třeba New York, New York. Stačilo se na Spotify podívat na aktuálně nejhranější poprockové klasiky z 70s a 80s, plácnout je do tragické romantické story dvou „umělců“ za vězeňskými zdmi a měli by vystaráno (viz jaký buzz chytla taneční scéna na schodech v jedničce s Glitterem na pozadí).
Zarážející je ale fakt, že se v průběhu vzniku filmu neozval Philipsovi někdo z WB, že „takhle tedy ne, přátelé“ a nedal mu na výběr – buď vyhodit songy z 30s až 60s a nahradit je tím, co se dnes poslouchá z 70s a 80s, nebo srazit rozpočet na polovinu a stopáž pod dvě hodiny. Protože výsledek není dostatečně art, aby oslovil intelektuálnější část publika (rovná se reputace a ceny), ani dostatečně popcorn, aby oslovil „nenáročný“ zbytek divácké obce (rovná se tržby).
Stran samotného Phillipse se podívej třeba na záchodového humoristu Farrellyho. Tipoval bys ho před rokem 2018, že si s nějakým filmem někdy dojde pro Oscara? Stačilo mu jen správně namíchat ty správné ingredience (crowd-pleaser story a téma šité akademii na míru) a bylo hotovo.
