Sophiina volba, jestli je pro mě lepší tohle nebo Gran Torino:-). Obecně to mám tak nastejno, ale kdybych pro něco zvednout ruku fakt musel, tak volím Million Dollar Baby. A možná jsem v menšině, ale u mě za to může právě ten pochmurný konec, který na filmu oceňuji ze všeho nejvíce. Nejen úplný závěr s posledním rozloučením, ale všechno, co se odehraje po tragickém zápase o titul. Bez toho by to bylo sice, jak je u Eastwooda dobrým zvykem, stále kvalitně natočeno a kvalitně odehráno, ale jinak jen další sociální drama ze sportovního prostředí o zázračné cestě from zero to hero boxerského outsidera v řadě.
Nic proti tomu, když se najdou schopní lidé před i za kamerou, je to působivý divácký zážitek, ale kolik takových historek s hollywoodským happy endem už bylo natočeno? Tohle sice také není zdaleka první zástupce žánru, ve kterém to s hlavní postavou nakonec nedopadne nejlépe, ale právě proto, že je to jako celek kvalitně natočeno a kvalitně odehráno, depresivní závěrečná část tomu v mých očích přidává punc “něčeho navíc”. Nejen z pohledu vypovídající hodnoty o odvrácené tváři (sportovního) úspěchu, ale i po stránce získaného prostoru pro opravdová dramata, ve kterých se skutečně lámou charaktery (když to přeženu, tak si Swank o sošku řekla spíše na posteli než v ringu).
