To byly tenkrát časy:-). Dokonalý prototyp velkolepé romanticko-dobrodružné podívané a křišťálová esence podobných žánrových pecek v 90s, které tahle kdovíkolikátá adaptace příběhu neohroženého bojovníka proti bezpráví v kápi s tváří Costnera, který bohatým bral a chudým dával, parádně otevřela a jiná kdovíkolikátá adaptace příběhu neohroženého bojovníka proti bezpráví v masce s tváří Banderase, který bohatým bral a chudým dával, pro změnu parádně uzavřela.
Super sympatický “rošťák” Costner (v té době měl neskutečnou formu – co film, to hit), nebojácná Mastrantonio (šťastnou náhodou dostala šanci a využila ji naplno), mentorský Freeman (na podobné typy měl a stále má patent), snaživý Slater (škoda, že nedostal ve filmu více prostoru), démonicky excentrický Rickman (zopakovat svůj záporácký “průlom” není vůbec jednoduché, takový Waltz by mohl vyprávět, tady to naštěstí vyšlo dokonale), zlovolný Wincott (to zaškatulkování do rolí záporáků asi začalo právě tady), čarodějnice, Keltové, Maurové, stylové “normanské” úvodní titulky, atmosférický blízkovýchodní prolog, jedna ikonická scéna vedle druhé, špičkový OST a nesmrtelná popíková odrhovačka od Adamse (kdo ji tehdy neznal, jako by ani nebyl:-)) a k tomu strhující finále a na konec geniální cameo Conneryho, který si zakukleného ostrostřelce střihnul o 15 let dříve (a za které dostal obří prachy … a všechny je věnoval charitě – prostě borec, no:-)), jako třešnička na dortu. Je tady prostě všechno, co dělá parádní film parádním filmem.
A je v podstatě zázrak, že to dopadlo tak neuvěřitelně skvěle, protože produkce filmu byla cokoliv, jen ne bezproblémová. Zkrácená pre-produkce i samotný natáčecí plán, neustálé přepisování scénáře na place, přeobsazení hlavní ženské role, z důvodu těhotenství původně obsazené Wright, těsně před spuštěním natáčení, Connneryho (jednodenní) účast na place se studio snažilo ututlat dokonce i mezi členy štábu, k velké nelibosti studia jeho přítomnost ve filmu ještě před premiérou propálil článek v Premiere (fakt, že není uveden v titulcích, tak moc nepomohl), Costner své scény v post-produkci musel kvůli svým přehnaným pokusům o odpovídající přízvuk předabovat a v neposlední řadě tvůrčí neshody a problémy s finálním střihem (které odnesl zejména Rickman a částečně i temný tón filmu – což bylo naštěstí později, alespoň do určité míry, napraveno v prodloužené verzi filmu, ve které dostává Rickman i temnota vítaně o něco více prostoru). Přesto, nebo možná právě proto – jedna velká a nestárnoucí (kultovní) klasika:-).
