Čtyřka má své nepopiratelné kouzlo umocněné ve své době tím, že zlí Sověti dostali pořádně na hubu, což si lidi, kteří film viděli za železnou oponou, imho z pochopitelných důvodů „vychutnali“ ještě násobně více, než diváci v reaganovské Americe (tak jako tom bylo v jiných filmech (třetí Rambo nebo lundgrenovský Red Scorpion, atd.) nebo sportu). K tomu samozřejmě Lundgren ve špičkové formě a parádní tréninkové montáže a vlastní (nerealistický, ale koho to zajímá, když je tak skvělý:-)) finálový zápas.
Sly byl ve druhé polovině 80s horlivý politický ideolog a tak jako do druhého Ramba (přes protesty Camerona) nasypal svůj politický komentář a totéž protlačil do třetího (ten „gallant people of Afghanistan“ dovětek v titulcích mě pokaždé rozesměje:-)), tak i čtvrtý Rocky je v podstatě hlavně politická agitka, schovaná za sportovní film. Což ve své době fungovalo skvěle, ale dnes už to působí pro každého, kdo zmíněnou dobu neprožil, nevyhnutelně zastarale až možná směšně. O to víc mně překvapilo, že v director´s cutu Sly stran (z dnešního pohledu překonané) politiky ještě více přitlačil na pilu, než aby ji trochu utlumil. Naštěstí z filmu vyhodil robota, který byl trapný už v době premiéry, a přidal více Weatherse, čímž se to kompenzuje:-).
Jednička je subjektivně lepší film, protože v ní měl Sly nějaké umělecké (dramatické/příběhové) ambice, zatímco čtyřka je už čistě žánrové béčko (tak jako dvojka s trojkou a hrůzostrašná pětka), a k tomu navíc agitačně zabarvené, ale nedá se nic dělat – pro mě je to nejlepší díl v sérii a tak trochu nostalgické guilty pleasure:-).
