Fincherův (tady je to dost natěsno s těžkým kalibrem v podobě Fight Clubu, ale největší překvapení až šok ve spojitosti se značkou „Fincher“ se dostavilo u sedmičky smrtelných hříchů, partička rváčů tak musí ustoupit) a Walkerův (Sleepy Hollow a 8MM jsou rovněž silná želízka v ohni, ale nejsilnější dojem přece jen zanechal právě tady) opus magnum. Nemálo režisérů by po debutové zkušenosti, jakou nedobrovolně zažil Fincher, asi pověsilo kariéru u celovečerního filmu na hřebík a vrátilo se k natáčení videoklipů, Fincher to naštěstí neudělal a ohromné satisfakce se mu zaslouženě dostalo hned u příštího filmu, který mu nakopl kariéru takovým způsobem, že z toho těží (spolu s diváky) dodnes.
Dobové výtky odvál čas (použití ručních svítilen na místě činu a pasivita hlavních postav při vyšetřování případu za ty roky už nepůsobí jako nedostatky, ale součást „kouzla“) a zůstalo hutné depresivní krimi a především stavební kámen žánru, který se postupem let dočkal nespočtu více nebo méně přiznaných vykrádaček (stačí, aby se někde řešila série brutálních vražd a byl při tom déšť a/nebo svítilny a automaticky následuje nálepka „wannabe-seven“:-)), jednoznačně patřící do základního filmového vzdělání všech, kteří to s kinematografií myslí alespoň trochu vážně.
A současně jeden z filmů s „šokující“ pointou, který by byl výtečný i bez ní (ale samozřejmě její přítomnost pozvedá divácký zážitek ještě výš a dává příběhu geniálně mrazivou tečku) a jeden z filmů, který pokračování jednak vůbec nepotřebuje a jednak v tomhle případě ani nedává moc smysl, protože „kouzlo“ filmu by bylo dost těžké, ne-li nemožné, zopakovat (jak ukázali všichni jeho následovníci). I když to jsem si donedávna myslel i o pokračování Gladiátora:-). Tak snad bude mít studio i nadále dost rozumu, aby se stran téhle žánrové klasiky nepouštělo do žádných větších akcí.
