Kdo si tehdy podomácku nevyrobil trojité nunčaky a nesnažil se napodobit “choreografii” vlasatých frajerů ve směšných hábitech, kteří klingonské přísloví o pomstě, chutnající nejlépe za studena, měli jako své motto, ten jakoby nebyl:-). Když pominu jisté demografické skupiny, které tento fenomén celkem pochopitelně minul (děvčata, dospělí, senioři), tak neznám nikoho, kdo by Shaoliny v 90s neznal jako své boty a s kamarády všechny chvaty a hmaty poctivě “netrénoval”.
Upřímně nemám moc odvahu se k tomu vrátit, neb mám obavu, že kouzlo viděno nově ne-dětskýma očima by vyprchalo, ale v té době cokoliv s nálepkou Shaolinu bylo jak mnou, tak mými vrstevníky přehráno nepočítaně (jak v kuse, tak krokovým posunem). Vtipné bylo, že tyhle filmy měly obvykle několik distribučních názvů a různé půjčovny měly různou sestavu kazet a tak nikdo v mém okolí vlastně nevěděl, kolik jich v shaolinské sérii celkem je:-). Ještěže ty příběhy byly tak archetypální a dost se opakovaly (zabití mistra -> výcvik -> pomsta), člověk tak vlastně “kvalitní” překlad ani nepotřeboval. A s rychlodabingem to pochopitelně získalo další level zábavy navíc.
Každopádně seznámení s taji HK produkce, u které se to dělalo úplně jinak (a častokrát lépe) než v Hollywoodu, u mě začalo právě se Shaoliny. Následně jsem se dostal k Bruceovi, Jackiemu, Jetovi, Michelle, Cynthii (respektive oběma), Fatovi a mnoha a mnoha dalším a zrodilo se přátelství, které přes drobné zádrhele (návrat HK pod správu soudruhů v ’97) vydrželo až do dnešních dní:-). Díky vlasatým frajerům ve směšných hábitech za to:-).
