McDonaghův asi nejméně divácky přístupný, nejvíce pesimistický a současně nejpřímočařejší kousek. U podobných filmů je prostě „potřeba“, aby se člověk „naladil“ na stejnou vlnu a pokud to dokáže, dostane se mu vynikajícího zážitku. Pokud ne, tak se filmem protrápí od začátku do konce. Z celkového podání a nálady filmu mi pocitově přišlo, že jde o nejosobnější McDonaghův projekt a možná proto, ve srovnání s jeho předchozí tvorbou, nepůsobí tak atraktivně.
Každopádně v mém případě to celé zafungovalo parádně a pro mě jde o jeden z nejlepších filmů loňského roku. Farrell i Gleeson tady předvádějí doslova herecký koncert a kdyby si oba došli na pódium pro zlatého plešouna, tak by to bylo naprosto zaslouženě.
