Naposledy viděno někdy krátce po přelomu milénia, ale shodou okolností to předminulý měsíc po dlouhé době zase běželo v tv (vlastně si ani nepamatuji, kdy to před tím naposledy dávali) a tak jsem neodolal a tu dvouhodinku se Sheridanem znovu strávil. Navzdory názvu bych se asi neodvážil to jakkoliv spojovat s klasikami boxerského žánru, protože ve středu Sheridanova zájmu jsou úplně jiná témata a sportovní linka je ve filmu fakt hodně okrajová záležitost. Scény z ringu jsou sice natočeny velice zručně, ale je jich strašně málo a nevedou v rámci příběhu k žádné katarzi (k tomu ve filmu slouží jiné dějové linky), tj. kdo se na film podívá hlavně/jen kvůli boxu, bude velice pravděpodobně zklamán.
Day-Lewis, Watson a Cox jsou samozřejmě výborní, téma návratu z vězení a snahy se nenechat semlít toxickým prostředím, ve kterém jsou společenské role jasně dané a něco jako neutrální pozice neexistuje, vděčné (vyměnit tady IRA za mafii a je z toho další Carlito’s Way jako když vyšije), ale jinak se žádné velké nadšení v mém případě, tak jako před těmi zhruba 20 lety, nedostavilo (a nevěrohodně happyendový twist v závěru tomu také příliš nepomohl). To se stalo až následně, jelikož jsem po tomhle filmu dostal zálusk na předchozí počin dvojice Sheridan & Day-Lewis a podíval se na intenzivní In the Name of the Father, které je imho po kvalitativní stránce někde úplně jinde a to od hereckých výkonů (ten Day-Lewise je fakt strhující), přes dramatické situace, po sociálně-kritický komentář k tehdejší společnosti v UK, právnímu systému tamtéž a ke konfliktu s IRA. Tohle je pouze ok (ale za vidění to stojí).
