V době premiéry mě to až tak moc nenadchlo (konkurence byla tehdy vysoká) a nějaké pihy na kráse na tom vidím doteď (čítankově průhledná story vy-víte-odkud, jen indiáni se vyměnili za samuraje, jinak se příběhově jede jak podle Costnerovy příručky, aniž by se k tomu přidalo něco nového, trestuhodně nevyužitý Sanada – s Cruisem nemá žádnou „normální“ dialogovou scénu, romantická linka přítomna jen proto, aby tam byla – ta názorová otočka od „radši se zabiju“ k „tady máš mé srdce a brnění mého muže“ je pojata hodně velkou zkratkou, vynucený happy end, aneb Gatling vs Cruise nula – jedna:-)), ale musím uznat, že když jsem to nedávno viděl znovu po snad více než deseti letech, tak růžové brýle nostalgie docela zafungovaly a zpětně to po tom všem, co přišlo v rámci výpravných kostýmních dobovek poté (jako třeba King Arthur), na mě působí o dost lépe než před lety.
Hlavní zásluhu na tom má určitě Zimmerův OST, který jsem si oblíbil až o něco později a který vytahuje nahoru i jinak nevýrazné scény (párkrát se level lyričnosti přiblíží až k Dunově Crouching Tiger, Hidden Dragon:-)), což mi připomíná, že tygra s drakem jsem taky už pěknou řádku let neviděl a budu muset napravit), dvojka Watanabe a Sanada ve svých prototypových rolích „charismatických Japonců s krédem“, které v Hollywoodu s úspěchem opakují dodnes a velkolepá (a hezky rozfázovaná) finální bitva, ze které tehdy PETA asi neměla velkou radost:-). Pořád to není historická žánrovka, po které bych z té doby sáhnul na první dobrou (holt konkurence, no), ale do užšího výběru by se nově už protlačila.
