Skvělý válečný film z filmaři nemnoho protěžovaného prvoválečného pekla zákopové války, který je shodou okolností tu více, tu méně volnou adaptací (jelikož, kupodivu, i takové, spíše inspirační než věrné (natož doslovné), adaptace vznikají a ne, není to špatně a ano, může to fungovat) výjimečně kvalitní předlohy, která byla prověřena časem a zcela právem nabyla současného statusu nezpochybnitelné literární klasiky. Což se na poli filmu aktuální adaptaci z pochopitelných důvodů nezdaří, ale působivý pohled na životy vojáků i civilistů v době Velké Války to rozhodně je.
Nevěrnost předloze je asi také největší (zdánlivá) “chyba” této adaptace, protože v přímém souboji s knihou samozřejmě film neobstojí (na rozdíl třeba od předchozí adaptace z 30s, která se nejen v rámci svého žánru klasikou stala) a to právě kvůli faktu, jak volně přistupují jeho tvůrci k původnímu materiálu a jak, na první pohled ledabyle, pracují s jeho myšlenkami a motivy. Pokud však divák odhlédne od neustálého srovnávání co dělá film jinak a případně hůře, zůstane mu před očima výborný příspěvek do žánru válečných filmů (kterých je v současnosti obecně jako šafránu, natož těch opravdu kvalitních). Já jsem na tuhle pomyslnou hru jak (úžasné) to bylo v předloze a jak je to (mizerné) v aktuální adaptaci nepřistoupil a nejen díky tomu se skvěle bavil, jelikož film, pominu-li nevěrnost vůči předloze, disponuje vlastními přednostmi.
Je pravda, že si divák v průběhu filmu k hlavní postavě, natož k jeho spolubojovníkům, cestu nijak zvlášť nenajde, protože všichni do jednoho jsou velmi zaměnitelní (jak vizuálně, tak svým vnitřním prokreslením), neprojdou si žádným zásadním charakterovým obloukem a jejich postupný přerod od nadšených a ideálů plných mladíků, stržených k narukování všudypřítomně vzedmutou vlnou patriotismu, k rezignovaným, psychicky i fyzicky trpícím, lidským troskám, v jejichž tvářích se zrcadlí obrovská tragédie celé jedné generace, tady funguje jen z určité části.
Nicméně tohle vše nepovažuji za vyloženou chybu, protože to pěkně odráží celý motiv “mlýnku na maso”, v jehož nenasytném trychtýři nenávratně mizely i ty poslední lidské rezervy a to bez zjevného efektu, který by se odrážel na průběhu nebo výsledku jednotlivých bitev a současně téma nevýznamnosti/nahraditelnosti jednotlivce (kola války se musejí točit dál a dál a jednotlivec je jen další číslo/jméno na dlouhém seznamu v řadě), které bylo tolik typické pro bojiště na západní frontě a poziční boje, ve kterých byly cenou za (pouze dočasný) postup v řádu desítek až stovek metrů tisíce mrtvých a zraněných, aby se situace za pár dnů/týdnů opakovala.
S hlavními motivy předlohy se tady zkrátka pracuje jinak, ale podstata sdělení (generační zpověď a protiválečné poselství o nesmyslnosti války) je zachována a to je, z mého pohledu, důležitější, než striktní držení se pravidla převyprávět slova z knihy na plátno stránku po stránce. Zároveň se tvůrci nebojí výrazných dějotvorných zkratek. Někdy to funguje skvěle (cesta uniformy z továrny až na frontu a následně od jednoho vojáka ke druhému na začátku filmu je sugestivní ukázkou koloběhu života a smrti ve válce), někdy to funguje o trochu hůře (méně poutavá vedlejší dějová linka průběhu vyjednávání a uzavření příměří dostala možná až příliš prostoru).
Časový skok od úvodního narukování skupinky postav do armády až na samotný konec války a zasazení děje do posledních pár dní tohoto konfliktu jsou trochu překvapivé (protože v předloze se konce války hlavní hrdina nedožil), ale dané rozhodnutí tvůrců přisuzuji záměru dát osud postav do ještě většího kontrastu s válečnou mašinérií, viz katarze filmu. Ta je, v podobě smrti hlavního hrdiny doslova vteřiny před tím, než dohodnuté příměří vejde v platnost, sice svou snahou o vyhrocenost a výmluvnou vypovídající hodnotu trochu prvoplánová, ale svou podstatou požadovaný účel (další apel tvůrců směrem k divákovi stran marnosti/zbytečnosti války) bez velkých obtíží plní.
A pak je zde ještě technicko-realizační stránka věci. V případě obsazení filmu nikdo svým hereckým výkonem diváka asi neohromí, ale všichni zúčastnění plní svou roli ve prospěch celku více než obstojně. Hudba, zvuk (ten zejména), masky, kostýmy, výprava i kamera (některé kamerové jízdy jsou vážně působivé) jsou na špičkové úrovni a ve velké míře pomáhají budovat hutnou atmosféra zmaru, špinavosti, surovosti, utrpení a drsnosti všeho a všech, která je zde vykreslena skvěle. Vrcholem filmu jsou pak (vzhledem k traileru nepřekvapivě) scény chaosu ze zákopových jatek na frontové linii, postupně a průběžně se proměňující v jeden velký hřbitov, které jsou naprosto parádní a v tomto konkrétním ohledu svým podáním překonávají i podobné scény z (jinak ještě lepšího) Mendesova jednozáběrového hitu 1917. Celkově tak jde o výbornou práci a po čase opět o další kvalitní zářez pro Netflix.
