Po mém „debutu“ v IMAXu u druhé projekce další „poprvé“, tentokrát v HFR (Hobbita jsem po ne-až-tak-pozitivních ohlasech, týkajících se vyšší snímkové frekvence, pro jistotu vynechal, Gemini Man totéž) a výsledný dojem je (podle očekávání) … ne-až-tak-pozitivní:-). Zatímco stran 3D nemám s formátem absolutně žádný problém a pokud je u daného filmu na výběr další rozměr, tak volím právě jej (protože kromě VR headsetů v současné době není jiná možnost, jak a kde si film užít i jinak než ve 2D klasice), s HFR je tomu v mém případě jinak.
Okamžitě po přepnutí filmu na vyšší rychlostní stupeň se u mně dostavil pocit sledování cinematic in-game scén, případně rovnou gameplay sekvencí (jelikož doba pokročila), ve hrách a podvědomě jsem při vyhrocených sekvencích, zejména v akcí napěchovaném finále filmu, na plátně hledal nějaké QTE tlačítka:-). Vtíravému pocitu „papundeklovosti“ kulis a „inscenovanosti“ probíhajícího děje dodává vHFR na důrazu a k tomu se přidává další nepříjemný efekt při neustálém střídání mezi SFR a vHFR, podobný razantním propadům fps ve hrách. Hráč/divák je okamžitě pozná a slouží tak akorát k tomu, že jej průběžně vyrušují a vytrhávají z koncentrace. Alespoň já jsem si na to během celého filmu nedokázal přivyknout. Vyšší fps jsou samy o sobě jistě pokrok, všechno vypadá tak nějak ostřejší a (jak jinak) plynulejší, ale neustálé přepínání fps na mě působilo, jako by u filmu v SFR projektor pravidelně přecházel z rozlišení 480p na 1080p a zpět. Kromě toho, když odhlédnu od faktu, že jsem film už jednou viděl a věděl jsem tak, co bude následovat, vHFR slušně spoilerovalo další vývoj, protože scény s vyšším fps častokrát začaly pár okamžiků před tím, než nastala nějaká akce a člověk tak měl v daných momentech okamžitě jasno, jak bude tempo filmu dál pokračovat.
Některé dlouholeté návyky na papírově „nedokonalejší“ způsob konzumace obsahu jsou prostě neotřesitelné a i když je k dispozici technicky preciznější varianta, stará klasika u jisté části cílovky (me included:-)) nadále vítězí (viz třeba vinyly vs cd, natož hi-res audio). HFR, ať už fixní nebo variabilní, je na tom imho podobně. Cameronem zvolené řešení vHFR namísto fHFR je dobré akorát v tom, že divák, naštěstí, nemusí scény ve vyšších fps sledovat celý film, ale jen ve vybraných momentech, jinak to na celkovém diváckém zážitku spíše ubírá než přidává. Cameron se zkrátka pustil do bitvy, kterou v podstatě nemohl vyhrát (tak jako před ním Jackson nebo Lee).
Co se týká samotného filmu, tak i na podruhé u mě extra pozitivní zážitek přetrvává. Je fakt, že obecně platí, že když člověk uvidí třeba T2 v nějakém kinoripu, tak i přes obraz v 480p a stereo zvuk v mp3 tam někde „uvnitř“ tu kvalitu pořád bez problémů najde, i když pozlátko okolo si člověk moc neužije, zatímco v případě Avatara má faktor „pozlátko“ mnohem důležitější roli, než u jiných standardních blockbusterů, takže pokud film člověk poprvé uvidí ve 2D v TV, nebo v kině právě ve vHFR, tak to na výsledný dojem asi může mít značný dopad. Pokud bych film neviděl prvně v IMAXu, ale ve 3D vHFR, tak bych možná také šel s hodnocením trochu dolů (takže jsem rád, že tomu bylo naopak a IMAX šel na řadu jako první:-)).
Jinak jsem během sledování filmu nacházel nějaké drobné (nepodstatné) nuance, které mi napoprvé unikly. Třeba to, že film má dost podobnou vyprávěcí strukturu jako True Lies – po akcí nabité expozici se příběh na hodinu jakoby zastaví a děj se věnuje úplně jiné záležitosti (Arnieho manželské peripetie zastoupil NatGeo dokument o krásách podvodního světa), aby v závěru přepnul opět na akční orgie a Cameronem patentovaný opakovaně prodlužovaný klimax, nebo třeba to, že odložení/zatracovaní synové zachrání životy svým otcům, aby si následně mohli jmenovaní dát nezodpovědně a nevděčně „když už jsme tady a máme u sebe zbraně“ po hubě:-)).
A kromě toho mi došlo, jak moc se dvojka Avatara v překvapivě mnoha aspektech podobá ještě jednomu filmu, a totiž dvojce Matrixu:-). Pokračování filmu, které žádné pokračování vlastně nepotřebovalo – check. Jisté vystřízlivění publika (řekněme ztráta prvotního okouzlení z formy, případně obsahu, originálu) u dalšího filmu – check. Ještě jednodušší příběh, než byl iniciační hero’s journey v jedničce – check. Souběžné natáčení dvojky a trojky – check. Prvotřídní triky, možná překonávající originál – check. V podstatě zbytečná „epizoda“ po cestě k hlavnímu cíli (poražení strojů/vyhnání lidí) – check. Recyklace oblíbeného záporáka z jedničky – check. Nabytí silnějších schopností záporáka po smrti v jedničce – check. Dominantní postavení dějové linky „pomsta vzkříšeného záporáka hlavní postavě“ – check. Otevřená vrátka ke trojce – check.
Kdyby mi někdo v 2010 řekl, že pokračování Avatara dorazí až v 2022 a bude to v podstatě obdoba Matrix Reloaded vůči originálu, tak bych mu ani náhodou nevěřil a pravděpodobně cítil i jisté zklamání (a to mám Reloaded (neplést s Revolutions:-)) dost rád), protože Cameron asi nejen podle mého soudu „má na víc“. Nicméně slovy klasika „myslet znamená hovno vědět (v tomto případě zažít)“ a přes veškerou přímočarost/předvídatelnost děje dvojky to železňák Jim zase dokázal a je i s „kopírkou“ Reloaded zdaleka nejlepší (by far) hráč na současném blockbusterovém hřišti:-).
P.S. Polední představení v mutliplexu v Ově a i po 14 dnech v distribuci sál narvaný k prasknutí. Hail to the BO king Cameron:-).
