S hororovými kraťasi, které dokázal jeho tvůrce po letech rozvést do celovečerní podoby a ještě si při tom odbyl režijní debut, se v poslední době roztrhl, ehm:-), pytel. Tohle je další takový pokus a nedopadl vůbec špatně. Corredor sice žádnou hororovou bombu nenatočil, ale na poměry podobných nízkorozpočtových produkcí s neznámým castingem a minimálním počtem lokací se jedná o slušnou žánrovou záležitost.
Největším problémem filmu je, že hororová rovina tady až tak úplně nefunguje a film se pohybuje spíše v hájemství napínavého thrilleru s hororovými vsuvkami. Povinný atribut (nebo-li nutné zlo:-)) žánru, tj. více či méně smysluplné lekačky, sice přítomen je (naštěstí se dávkují rozumně a jejich množství nepřekračuje únosnou mez) a na zvýšený tep a mrazení v zádech během určitých sekvencí (především v případě „výletu za zeď“) také dojde, ale na skutečně strašidelné momenty, které by Corredor budoval skrze práci s kamerou, hudbou a střihem, je film poměrně skoupý.
Na druhou stranu několik příjemných maličkostí tento nedostatek vynahrazuje. Výchozí premisa sice pozbývá originalitu, ale po příběhové stránce se Corredor nevydává v rámci žánru obvyklou a notně prošlapanou cestou a v průběhu filmu dokáže párkrát překvapit (potěšilo zejména nekompromisní finále), schopnost čarodějnice napodobovat lidi je slušně vytěžena, nápad s pytlem přes hlavu skýtá pro diváka prvek nejistoty, v jakou osobu se čarodějnice právě teď proměnila (a současně se tím podstatně ušetří rozpočet pro triky) a Allan svou první hlavní roli zvládá bez větších potíží.
