Dvojice Soderbergh a Koepp po žánrových experimentech KIMI a Presence znova spojila své tvůrčí síly a dala vzniknout komornímu konverzačnímu thrilleru, který po vzoru špionážních žánrovek, natočených na základě knih le Carrého a spol., sází namísto efektní akce na důmyslné dialogové výměny a kvalitní herecké výkony. Výsledkem je částečně Tinker Tailor Soldier Spy, částečně Mr. & Mrs. Smith a částečně Guess Who’s Coming to Dinner, ale především do třetice všeho dobrého konečně trefa do černého.
Soderbergh svůj příspěvek do žánru rámuje pro podobné špionážní historky typickou premisou o hledání záškodníka ve vlastních řadách, přičemž samotné vyprávění, kterému nechybí všechny oblíbené žánrové propriety (detektivní pátrání ve spletité hře, plné tajemství, lží, zrad a konspirací, spousta podezřelých, nepostradatelné hi-tech hračky, všemocný MacGuffin, který se nesmí dostat do nesprávných rukou, atd.), oživuje jednak zajímavou partnerskou/rodinnou linkou a jednak sympatickou retro atmosférou (přestože se děj odehrává v současnosti).
Hlavním aktérem je zde ovšem minimalistický přístup tvůrců, což se kromě zpočátku zdánlivě komplikovaného, ale jak se ve finále ukáže poměrně přímočarého příběhu, umírněné stopáže a pomalého tempa projevuje i na hereckých výkonech (Fassbender s Blanchett i zbytkem castingu hraje příjemně civilně, škoda jen, že Brosnan nedostal více prostoru) a řemeslném zpracování (skromný počet postav i lokací, děj odehrávající se převážně v interiérech, prakticky žádná akce). Naštěstí to skvěle funguje i díky několika silným scénám (hromadný výslech na detektoru lži, „poslední večeře“) a kombinaci stylové kamery a překvapivě výrazného OST. Nicméně pokud by Soderbergh vsadil na o něco svižnější tempo, sofistikovanější příběhovou linku a napínavější finále, fungovalo by to ještě o trochu lépe.
