Marvelu se v prozatím poslední fázi MCU příliš nedaří navázat na kvalitativní úspěch, který sklidil s předchozí řadou filmů, zakončenou famózním kvalitativním i finančním „dvojitým zásahem“ v podobě Infinity War a Endgame a výmluvným dokladem tohoto smutného konstatování je fakt, že zdaleka nejúspěšnějším filmem aktuální fáze jak po finanční, tak především po kvalitativní stránce je tak trochu „zahraniční import“ No Way Home, na jehož produkci se spolupodílí konkurenční Sony. Na poli výhradně vlastních projektů Marvel přešlapuje v podstatě celou fázi na místě (případně se vrací o několik kroků vzad:-)) a byť je potřeba uznat, že se nebojí riskovat a jednotlivé projekty se pokouší nejrůznějšími způsoby (žánrově, koncepčně, stylově) odlišit, prakticky všechny filmy v rámci této fáze dopadají stran výsledného diváckého zážitku úplně stejně (tj. neslavně), respektive čím odvážnější tvůrčí experiment, tím zpravidla kvalitativně hůře. Pokračování miliardového hitu o kočkovité šelmě zahalené v černém na tom, bohužel, nic nezmění, protože i tentokrát je nejnovější příspěvek od Marvelu typickým zástupcem probíhající (značně rozpačité) MCU fáze, který sice neurazí, ale ani nijak zvlášť nenadchne.
Je pravda, že Coogler (potažmo Marvel) se tady ocitl v nezáviděníhodné pozici a v jeho prospěch hovoří jisté polehčující okolnosti v tom, že náhlým tragickým úmrtím Bosemana, jakožto titulního hrdiny jedničky, se mu celý připravovaný koncept pro dvojku nevyhnutelně rozpadl před očima jako domeček z karet a startovací podmínky pro pokračování tak musely být nuceně změněny. Za normálních okolností by diváci zajisté dostali klasickou dvojku, která by plynule navazovala na originál, aniž by se při tom zdržovala opakovaným profilováním charakteru hlavní postavy a opětovným rozestavováním jednotlivých figurek na šachovnici a to vše za doprovodu tradičního hesla všech pokračování, tj. větší, dražší, akčnější a jak je v dnešní době neblahým zvykem i delší. Bez Bosemana k dispozici nezbylo Cooglerovi nic jiného, než se vydat stejnou cestou jako v případě předchozího filmu a zopakovat si tak příběhový origin (staro)nové postavy, navíc s nelehkým dilematem, která dosavadní postava se v ději nově zhostí role mýtického ochránce Wakandy, k tomu a současně také dále pokračovat v rozehraných událostech jak z původního filmu, tak z ostatních počinů v rámci končící/nastupující MCU fáze, protože „show must go on“.
Všechny uvedené starosti si mohl Coogler (potažmo Marvel) ušetřit prostým přeobsazením titulní role (s čímž v minulosti neměl žádný problém, viz Norton vs Ruffalo, případně ve vedlejší roli Howard vs Cheadle), ovšem z úcty k Bosemanovi tak nakonec neučinil a po zhlédnutí filmu musím konstatovat, že to možná provést měl, protože film trpí na nevýraznou hlavní postavu (jak hereckým podáním, tak příběhovým uchopením) a na nezajímavou dějovou linku, která k ustanovení dané figury do pozice Bosemanova nástupce vede, přičemž obě tvůrčí rozhodnutí, kdo konkrétně a za jakých okolností oblékne nový kočičí kostým, už nepochybně padají na Cooglerovu hlavu.
Nedotaženost filmu začíná už prologem, ve kterém se Wright pokusí nemocného a umírajícího Bosemana zachránit, což se jí pochopitelně nezdaří a tento neúspěch se má, podle všeho, následně přetavit v trauma hlavní postavy, se kterým se v dalším průběhu vyprávění bude ze strany tvůrců patřičným způsobem pracovat. To se ovšem ve zbytku děje prakticky nestane a kdyby celý prolog ve filmu vůbec nebyl, tak by to ve výsledku vyšlo téměř nastejno (respektive ušetřilo by to pár minut stopáže). Co je důležitější, podstatnou část stopáže není moc jasné, kdo se oním maskovaným superhrdinou vlastně stane a divák musí přečkat dvě hodiny čistého času (!), než je mu tato, vcelku zásadní, informace ze strany tvůrců sdělena a hlavní postava se divákům předvede v celé své kráse, tj. v nové verzi kostýmu (který je vzhledově nic moc) a především v akci (která je tady takový obvyklý standard na poli podobných komiksovek). O tom, že se tak její vystoupení v celém filmu smrskne na účast v jedné „digifest“ potyčce dvou soupeřících armád a poté už jen ve finálním mano a mano souboji s hlavním záporákem, ani nemluvě. Marvel už dlouhou dobu ve svých filmech bojuje se syndromem „máme postavy, kterým se nemůže nic stát (protože s nimi počítáme i do budoucna) a při tom děj, ve kterém se svádí bitvy o osud světa/vesmíru/alternativních realit“ a bojuje s ním samozřejmě i zde (jak to na konci příběhu dopadne s hlavním záporákem je tudíž jasné ještě před tím, než se poprvé objeví na scéně).
Navíc Wright v hlavní roli na to, utáhnout velký komiksový blockbuster, herecky/charismatem prostě nemá a je ve filmu zastíněna v podstatě všemi ostatními kolegy okolo, od Bassett, přes Gurira (která imho z celého obsazení vychází nejlépe), po Dukea, i ten Jordan v pár minutovém cameu (škoda, že v ději nedostal více prostoru) podává přesvědčivější výkon než ona. Huerta jako hlavní záporák je hodně slušný a to navzdory nepostradatelnému „leteckému“ vybavení z komiksové předlohy, což možná působí jakž takž obstojně na papíře, ovšem ve filmu to vypadá docela směšně. Freeman je zde vysloveně jen do počtu a nová posila v podobě Thorne na tom není o moc lépe, nicméně hlavní úkol, a totiž představit postavu publiku a k tomu v nějakém slušivém železo-mužském kostýmu (který je vzhledově nic moc), byl splněn, takže více se asi očekávat ani nedalo.
Coogler to nijak výrazně nezachraňuje ani po řemeslné stránce. Štědrý rozpočet na filmu příliš poznat není, Coogler zato nešetří s velevýznamnými slow-mo záběry, jejichž nepatřičnost až otravnost dosahují pomalu, ale jistě mezních hodnot a v neposlední řadě jsem u (nepůvodní části) OST už dlouho neměl takový pocit, že doprovodné songy tak silně nekorespondují k ději a totálně vytrhávají diváka z koncentrace/narušují celkovou atmosféru filmu, jako právě zde. Na druhou stranu tempo je, přes nadměrnou stopáž, relativně slušné, nějaké povedené scény (bitka na mostě, podvodní sekvence) se tady také najdou, s Bosemanovým odkazem se pracuje citlivě (vzpomínkové logo Marvelu připomínající jeho památku skrze scény z předchozích vystoupení Bosemana v MCU je možná to nejlepší na celém filmu:-)), hlavní záporák je docela fajn a potitulkovka naznačuje potenciálně zajímavý vývoj nadcházejících událostí, takže celkově jde o obstojný divácký zážitek.
