Nejnovější počin na filmařsky vděčné téma nechvalně proslulé série vražd z první poloviny 60s, o které do dnešních dní panují jisté pochybnosti, týkající se oficiálních výsledků vyšetřování, respektive skutečné identity pachatele, patří do kategorie procedurálně pojatých historických rekonstrukcí, věnujících se samotnému vyšetřování páchaných vražd důsledně krok za krokem a byť je ze strany tvůrců patrná snaha vykreslit známé události, oproti mnoha předchozím zpracováním, zase z trochu jiného úhlu pohledu (středobodem vyprávění není tentokrát policejní vyšetřování, ale investigativní pátrání na tomto poli začínající novinářky a její služebně starší a rovněž zkušenější kolegyně), za což si tvůrci zaslouží pochvalu, v konečném důsledku ovšem zůstali na půli cesty a nepodařilo se jim žádným výraznějším způsobem vystoupit z početné řady svých předchůdců.
Ruskin, který se zde zhostil jak režie, tak také scénáře, se ve svém filmu rozhodně může opřít o slušné herecké obsazení. Knightley v hlavní roli zvládá divákům prodat svou postavu novinářky, která jako první odhaluje potenciální spojitost mezi několika spáchanými vraždami ve městě a přes počáteční nedůvěru svých nadřízených a postupně vzrůstající nelibost svého manžela a především pak vedoucích zástupců místního policejního sboru se vydává po stopě neustále unikajícího pachatele, zanechávajícího za sebou čím dál tím více mrtvých těl, bez jakýchkoliv problémů, stejně tak Coon ve vedlejší roli zavedené investigativní novinářky a zprvu nevyžádané kolegiální podpory v jedné osobě předvádí více než zdařilý výkon a zejména jejich zásluhou sbírá film plusové body. Taktéž zde potěšila účast hereckých veteránů Nivoly a Coopera, na které je obvykle spoleh a naštěstí nezklamali ani tentokrát.
Ruskinovi se v průběhu filmu daří prostřednictvím výpravy, kostýmů a lokací budovat slušnou dobovou atmosféru 60s (pravděpodobně zásluha produkujícího Scotta) a tradiční pomůcka podobných krimi produkcí a totiž “stydlivá” kamera, milosrdně odvracející pohled od právě probíhajícího zločinu a ponechávající na divákově představivosti, co přesně se při něm vlastně odehrává, funguje ve vybraných scénách svými pomalými jízdami (v kontrastu s rychlým děním příslušného aktu) až překvapivě skvěle. Současně fakt, že se pozornost tvůrců v tomto případě zaměřuje nikoliv na policejní detektivy, ale na dvojici investigativních novinářek, spolu s nenápadným zakomponováním feministického motivu, který do celého příběhu přirozeně zapadá, v minulosti mnohokráte zpracované téma vítaně oživuje.
Ovšem to je stran jednoznačných kladů filmu víceméně vše. Pocity napětí, natož nějakého strachu, na straně diváka se během celého filmu prakticky nekonají. Nemalé problémy pak nastávají po stránce dramaturgie příběhu. Tempo filmu po dopadení domnělého (obecně uznávaného) pachatele a soustředění se na navazující události, což nastane zhruba v polovině děje, značně poklesne a Ruskinovi se až do samotného závěru nepodaří znovu přeřadit na vyšší rychlostní stupeň. Film tak poněkud rozpačitě doklopýtá do cílové rovinky, ve které namísto rozhodujícího vzepětí všech dostupných sil bohužel předvede poloospalý finiš, jelikož konec celého případu úplně vyšumí do ztracena.
Do jisté míry je to samozřejmě dáno vlastní povahou historických událostí, kterých se film vcelku věrně drží, protože i skutečný případ (jak už to tak v realitě bývá) postrádá nějaký vyloženě strhující a divácky vděčný klimax, nicméně šikovný tvůrce si dokáže poradit i s takovou nepřízní osudu (viz Fleischerova slavná klasika z 60s na totožné téma). Ruskin naneštěstí není jedním z nich a tak divákům dodal jen obstojnou dobovou krimi se zajímavou premisou a povedeným obsazením, které ovšem hází klacky pod nohy pokulhávající zpracování. Škoda nenaplněného potenciálu.
