V rámci žánru nejde o žádné veledílo, ale na debutové poměry Mohr odvedl dobrou práci a jako zábavné akční béčko to funguje bez větších problémů. Historka o cestě za pomstou za smrt člena rodiny samozřejmě nemá po dějové stránce čím překvapit, všechny obvyklé náležitosti žánru jsou tady zastoupeny (tréninková montáž, motivační flashback odhalující tragickou ztrátu, hromada anonymních poskoků na odpravení, než dojde na souboj s finálním bossem, atd.) a všechny postavy bez výjimky jsou jen jednorozměrné škatulky, ale pár plusových bodů si Mohr přesto připisuje.
Povinná přípravka, tj. výcviková/motivační sekvence, se odehraje hned v úvodní čtvrthodině a zbytek stopáže se už věnuje důležitějším věcem (likvidace padouchů na všechny možné způsoby:-)), s čímž souvisí fakt, že Ruhianovo vystoupení naštěstí není zredukováno pouze na mentorské hostování, jelikož se proslulá mlátička plnohodnotně zapojí do akce. V závěru dojde na fajn pointu, která sice nešokuje svou originalitou, ale figurky na šachovnici v rámci koncovky rozmístí do zajímavých pozic, z čehož pak v úplném finále vyplynou jisté konsekvence. A konečně samotný finálový souboj provedením i aktéry hezky připomene jinou, dnes už legendární, bitku dva na jednoho, ve které taktéž figurovala sourozenecká dvojice, stojící původně proti sobě, a totální badass, nebo-li šílený pejsek, který neštěká, ale sakra kouše:-).
Na druhou stranu v traileru vnitřní promluvy hlavního hrdiny, pronášené extra drsným hlasem, působily místy vtipně, místy nuceně a místy trapně a totéž se týká celého filmu. Bohužel vyjma téhle nadstavby ve filmu humor příliš není, což je s ohledem na celkové brakové podání na pomezí pocty a parodie žánru škoda. Akce má slušnou úroveň a vyskytuje se v dostatečném množství, nicméně je postavena nikoliv na propracované choreografii bitek, ale na zběsilých digitálních prostocvicích s kamerou, přičemž pokud si má Mohr vybrat, zda vybraný záběr natočit standardně nebo efektně, téměř vždy zvolí druhou možnost, čehož výsledkem je, že některé scény vypadají stylově a jiné jen samoúčelně. A zatímco Skarsgård v berserk režimu potěšil, dvojka Janssen a Copley bohužel nikoliv, protože je v ději trestuhodně nevyužita.
