Sociální drama outsidera jak v životě, tak ve sportu, o maličkém světle na konci tunelu. Kolik takových tady už bylo (a jistě ještě bude). Všechny povinné atributy (alkohol; nefunkční rodinné/partnerské vztahy; chudoba; život na okraji společnosti; tvrdý, leč chápavý trenér, atd.) jsou přítomny, ale nic moc navíc, co by film odlišilo od spousty svých předchůdců.
Po třetím Wickovi asi bylo nevyhnutelné, že Berry skončí v něčem podobném (ostatně Stahelski byl jedním z executive producentů) a na to, že si Berry troufla se postavit i za kameru je to vlastně slušná debutová práce. Nicméně s pár podstatnými pihami na kráse. Jednak totálně přepálená stopáž, linka se sbližováním syna se po celý čas filmu nijak nikam nevyvíjí, aby se to na konci filmu stalo v podstatě samo od sebe (jakože „světlo na konci tunelu“), intermezzo s trenérkou jsem vůbec nepochopil (očividná hetero si dá jedno lesbi číslo „protože to potřebovala“ jako vážně:-)?) a tvl, kdy už se v podobných filmech vykašlou na ten dnes už otřepaný Rocky koncept „celý film maximálně dřu, protože chci vyhrát a ne se jen zúčastnit, abych následně prohrál(a) na body, ale byl(a) jakože „morálním“ vítězem, protože morální vítězství je víc a kromě toho je to realističtější“? Do háje už s těmihle polovičatostmi:-).
P.S. Samotné fighty (resp. jeden a půl, což také není na dvou a čtvrt hodinový film nijak mnoho) neřeším, protože o UFC a MMA vím akorát to, že existují, ale očividně si Berry dost mákla a vedle Ševčenko v kleci nevypadá, alespoň na první pohled, jen do počtu.
