Jako fanoušek vlaků a čehokoliv s nimi spojeného jsem byl na první Pittův film po tříleté herecké pauze značně natěšen (protože podobných “vlakových” filmů není úplně přehršel) a zároveň jsem doufal, že se zde povede stejný zázrak, kdy západní adaptace východní látky nedělá své předloze ostudu, jako v případě Edge Of Tomorrow, který sice překopal předlohu relativně mohutně, ale přesto (nebo možná právě proto:-)?) se jeho tvůrcům podařilo natočit naprosto parádní pecku. Navíc u toho stál za kamerou osvědčený Leitch, který má akci v malíku, takže vyhlídky byly nadějné. A sice musím konstatovat, že podobných kvalitativních výšin se zde nakonec nedosáhlo, ale výsledkem je příjemná a navrch zábavná žánrovka, takže konec dobrý, všechno dobré.
Kdo předem očekává akční jízdu od začátku do konce, jak by napovídalo renomé režiséra a dějiště snímku, bude nevyhnutelně zklamán, protože film je ve skutečnosti spíše krimi komedie (v některých momentech až s příměsí parodie) z ranku gangsterek od Ritchieho, případně Tarantina, s několika akčními vsuvkami, které zde zastávají roli koření nebo bonusu navíc.
Tady jsem hlavně o styl, podpořený vizuálními uvozujícími titulky a efektním střihem, vtip, příběh, plný zábavných krátkých dějových odboček, týkajících se konkrétních pasažérů a v neposlední řadě samotné postavy, z nichž některé jsou pojaty až na hraně karikatury (vtipné přezdívky jsou jen začátek) a některé naopak přísně seriózně a téměř až realisticky, přičemž v podstatě každá z nich je něčím zajímavá, případně výstřední, ať už je ve filmu od začátku do (skoro) konce, nebo na plátně stráví jen pár (desítek) minut.
Hlavní devízou filmu je především zmíněný příběh s nepostradatelným “kufříkovým” MacGuffinem (na rozdíl od Pulp Fiction nebo Ronina ovšem jeho obsah divák kupodivu zná), který je správně propletený a současně s ním i jednotlivé postavy, u kterých divák sleduje kdo je právě teď proti komu a s kým, což se v průběhu filmu samozřejmě několikrát změní (aneb tolik typická proprieta Tarantina i Ritchieho). Pozitivum je, že se postupem času ukáže, že kufřík pro všechny zúčastněné postavy nepředstavuje jediný “objekt zájmu” a tudíž může být divák opakovaně překvapován, jakou ta která, stávající nebo nově příchozí, postava má vlastně motivaci a co je jejím cílem. V průběhu celého filmu jsem tak byl zvědavý, jaká další stylová/bizarní/šílená postava se ještě ve vlaku objeví, jaké překážky tvůrci postaví postavám, které už na palubě vlaku jsou, do cesty (aby jej nemohly opustit, pokud to někdo z nich náhodou chce udělat) a kdo z nich se nakonec ne/dožije závěrečných titulků. A to vše zabalené v nadhledu a nadsázce, aneb tvůrci pochopili, že podobnou historku nelze brát vůbec vážně. Některé vtipné etudy jsou navíc fakt parádní (ach ty zrádné číselné kombinace na kufřících:-)).
S barvitými postavami samozřejmě souvisejí jejich herci. Pittova role je možná překvapivě trochu upozaděna, respektive ostatní účastníci zájezdu nemají o tolik méně prostoru, jak by divák od filmu s Pittem v hlavni roli asi čekal, což je dobrá zpráva pokud někdo oceňuje, že zbytek castingu tady není jen do počtu, případně špatná zpráva, pokud se někdo o film zajímá zejména kvůli Pittovi a ničemu jinému. Taylor-Johnson s akurátním přízvukem představuje Pittova důstojného hereckého spolu/protihráče. King tady dává vzpomenout na svou nedávnou neohroženou princeznu v The Princess a i tady je vidět, že si svou zlobivou holčičku pořádně užívá. Beetz se moc dlouho na palubě neohřeje, což je trochu škoda. Sanada jako tradiční ingredience jakéhokoliv filmu, který má cokoliv společného s Japonskem, funguje téměř za každých okolností a nejinak je tomu i zde. Shannon, v tomto případě s fancy parukou, vystřihl dalšího z řady svých výživných záporáků. Plus potěší pár vtipných cameo vystoupení (Tatum tyhle drobné etudy fakt umí a Reynolds by měl hrát už jen podobné štěky, protože takto funguje nejlépe).
Drobné výtky se týkají, bohužel, akčních scén. Ty nejsou až tak vychytané jak jsem doufal a jak by možná naznačovala reputace Leitche a borců z 87Eleven. Akce a její choreografie je pouze hodně slušná, s absolutní špičkou (všichni Wickové a vy-víte-které scény v Atomic Blond a Extraction) se naneštěstí nemohou rovnat a při tom potenciál tady rozhodne byl velký (jak stran premisy filmu, tak faktu, že jde prozatím o nejdražší produkci 87Eleven). K tomu uprostřed filmu dost zvolní tempo a opět nabere rychlost až v samotném finále a nějaké ty mezery v ději se zde také najdou (jedna věc je, proč ve vlaku nejsou žádní pasažéři, nad rámec toho, jak se tvůrci snaží jejich počet postupně redukovat v souladu s tím, jak se vlak blíží ke konečné, ale druhá věc je, proč přítomní cestující a personál ignorují vše, co se ve vlaku stane (zjevná devastace interiéru, mrtvoly, atd.) a proč se postupem času ze scény všechen personál úplně vytratí, aneb kam, sakra, zmizel přísný průvodčí:-)?).
Celkově ovšem převládá spokojenost a jen doufám, že film v pokladnách úplně nevyhoří, protože studio tomu mizerným marketingem jde nepochopitelně hodně naproti.
