Nápad s přímým pokračováním původního filmu je fajn (včetně originální rekapitulace předchozího děje loutkovou formou) , ale je škoda, že když už angažovali Todda, nemá ve filmu více prostoru. Sociální komentář byl přítomen už v Roseově filmu (a legenda jako taková je na něm do značené míry postavena), takže dává smysl, že bude přítomen i v aktuální verzi, přičemž jeho větší akcent u Peela dává filmu alespoň možnost, jak se od Rose odlišit a otrocky nekopírovat předlohu od začátku do konce.
Na druhou stranu, tam kde Rose nabízí až hypnotickou atmosféru díky úžasnému OST od Glasse, detektivní pátrání, hru kočky s myší Madsen a Todda a pár opravdu hutných lekaček, tam Peele bohužel rezignuje v podstatě na vše výše uvedené (což by nevadilo, pokud by to nahradil něčím jiným) a kromě zmíněného sociálního komentáře ve filmu nemá – až na pár povedených scén, ve kterých je kladen důraz na provázání postavy Candymana se zrcadly (jakožto prvku, který původní film téměř nevyužil) – nic moc navíc (což pochopitelně vadí). Nezajímavý děj, hororové momenty téměř absentují, atmosféra moc nefunguje a finále (hlavní postava se sama stane Candy(wo)man) okopírované z původního filmu (jen zde natažené na celou stopáž). Tohle se, na rozdíl od předlohy, kultovkou imho nestane.
