Podobných nezávislých sociálních dramat o nějakých, životem unavených, ztroskotancích (ať už trpících na těle nebo na duši, případně obé), kteří se náhodou sešli, chvíli byli spolu, něco při tom ne/zažili a pak se zase rozešli (aniž by to mělo jakýkoliv dopad nebo vliv na cokoliv) jsem už v minulosti přece jen pár viděl a tohle je, bohužel, jen další z řady, které určitě neurazí, ale ani nijak zvlášť nenadchne (a za rok si na něj pravděpodobně moc lidí nevzpomene).
Lawrence tady svou zraněnou veteránku, vracející se po rehabu zpět do civilního života, hraje skvěle, Henry svého traumatem poznamenaného automechanika ztvárnil, odvážil bych se soudit, snad ještě o malinko lépe (což je ale dáno i tím, že má daleko lépe napsanou roli než Lawrence a v případě jeho postavy se dá hovořit alespoň o minimálním faktoru zajímavosti), možná si někdo z nich dojde pro nějaké ty ceny a tím to pomalu končí. Zbytek je jako přes kopírák podobných nízkorozpočtových festivalovek, které začnou, pak jen tak plynou (ne, nic zajímavého se samozřejmě během toho nestane, postavy se nedočkají žádného charakterového oblouku, na jakoukoliv katarzi taktéž nedojde a jejich vztah neprojde žádným zásadnějším vývojem) a pak zase skončí. Nebýt dramaticky vypjatého „highlightu“ uprostřed filmu (vzájemná konfrontace u bazénu), titulní herecké dvojice a milosrdné stopáže, byl bych v hodnocení téhle artovky ještě přísnější.
