Starouš Campbell pokračuje v natáčení zaměnitelných budgetovek dalším zapomenutelným kouskem a po předchozích tu lepších (The Protégé), tu horších (Dirty Angels) pokusech znovu vsadil na téma „silná ženská postava v krizové situaci“, tentokrát v kombinaci s oblíbenou žánrovou škatulkou „jeden proti všem v uzavřeném prostoru“.
Dějově sice jde o kdovíkolikátou kopírku žánrové klasiky Die Hard s pár nepodstatnými nuancemi (ekologičtí aktivisté namísto zlodějů, autistický bratr namísto manželky) a několika zajímavými nápady (zrádce ve vlastních řadách, nečekané odklizení pana vedoucího ze scény a změna plánu), ale Campbell se tady naštěstí nepustil do předem prohraného boje a nevyprodukoval další pokus o akční ohňostroj (protože na to nemá ani rozpočet, ani casting, ani oporu na papíře), ale komorní krimi thriller, ve kterém si převážnou část stopáže „kosmetička okenních ploch“ Ridley nehraje na Wicka v sukních (to přenechá blížící se baleríně:-)), ale na sestru pokoušející se zachránit svého bratra.
Z kvalitativního suterénu film vytahuje slušně hrající Ridley v hlavní roli (vzhledem k její účasti mít v kolonce „popkulturní narážky“ vyplněno heslo „Marvel“ a nikoliv „SW“ je trestuhodná nedbalost:-)) a bonusový level v podobě povedeného finále, ve kterém si Campbell pro diváka přichystal v rámci možností překvapivě zručně natočenou akční koncovku (čímž dokazuje, že řemeslo stále ještě ovládá, byť na další bondovku už to samozřejmě stačit nebude).
