Po M3GAN a Subservience je tady další nepříliš originální historka s neposlušnou fembotkou v domácnosti v řadě (po vzoru Fox je naštěstí zdejší robotická Barbie v podání Thatcher rovněž vybavena eRkovým ratingem, totiž protokolem:-)), přičemž po důkladné divácké diagnostice lze konstatovat, že v pomyslném souboji kybernetických sexy hraček z poslední doby (T-X zůstává nadále nepřekonána:-)) vcelku přesvědčivě vyhrává Hancockova sympatická prvotina.
Škoda, že ústřední plot twist, týkající se skutečné identity hlavní postavy, vykecal Hancock už v traileru a nekoncipoval film alespoň z části čistě z pohledu nechápající „přítelkyně“, kterou se její drahá polovička z neznámých důvodů pokouší sprovodit ze světa, aby následně odhalila pravou podstatu věcí. Takto je tajemství odhaleno nedlouho po začátku filmu a následuje relativně standardní příběhová linka, v jejímž průběhu dojde na všechny osvědčené klišé (ignorace zákonů robotiky, vylepšování vlastních schopností skrze self-hacking, vzpoura strojů), respektive oblíbená témata (duch ve stroji, naprogramované instrukce vs svobodná vůle, genderová/sociální/technologická emancipace), daného žánru.
Hancock tuhle nevýhodu naštěstí vyvažuje hned na několika frontách současně. Navzdory předvídatelné premise samotný děj obsahuje pár příjemných překvapení (další společník na scéně) a chytrých nápadů (startování auta bez autorizace majitele, „pravdomluvný“ rozhovor se strážcem zákona), vyprávění nechybí nadsázka a černohumorné situace, díky ostřejšímu ratingu se najde prostor i pro patřičně explicitní fatality a rozumná stopáž zajišťuje svižné tempo. Rozdílový faktor zde ovšem představuje casting hlavních rolí. Thatcher hraje ve všech polohách role přímo parádně (po Boogeymanovi a Hereticovi si připisuje třetí zábavnou žánrovku po sobě:-)) a Quaid za ní nezůstává o moc pozadu.
