Penn po nedávné projížďce nočními ulicemi NYC za volantem záchranky přesedlal do ikonické žluté drožky tamtéž a namísto mentorování Sheridana se tentokrát jal poskytovat psychoterapeutické lekce zdarma domů se vracející Johnson. Výsledkem je bohužel podobně nevzrušivá jízda na půl plynu, která skončila někde na půl cesty, jako se tomu stalo při zapnuté houkačce minule.
Podobné komorní konverzačky za pár dolarů, nabízející jednu lokaci a doslova pár postav, stojí (nebo padají) primárně na castingu a na scénáři, respektive na dialogových výměnách a vykreslení vztahů mezi postavami. V případě obsazení si debutantka Hall vede na výbornou. Penn i Johnson podávají příjemně civilní herecké výkony a chemie mezi nimi bez problémů funguje. Čemuž pomáhá i eRkový rating, díky kterému se Penn i Johnson nebojí použít i mírně explicitnější (tj. každodenní realitě věrnější) výrazy. Po stránce narativu si Hall vede o poznání hůře.
Nenucený počáteční small talk mezi ústřední dvojící postupem času přerůstá v neotřelou hru na pravdu, která s přibývajícími kilometry dostává temnější/serióznější kontury (v jejichž středu jsou daddy issues, partnerské vztahy, obtížné dětství, atd.). Problémem je, že Hall se neodváží prozkoumat kterékoliv nastíněné téma více do hloubky (až do konce filmu není jasné, zda si Johnson přeje se svou situací něco dělat, nebo je se svou rolí spokojená/smířená), nebo vyvolat mezi postavami debatu/konflikt (důkazem budiž smířlivý závěr, zachovávající status quo).
