Druhý Maverick v tomtéž roce se naneštěstí nekoná, byť má tenhle válečný biopic s Cruiseovým pilotním a kasovním majstrštykem pár styčných prvků společných (letecká akce konaná v zasněženém údolí, neférový dogfight s o generaci vyspělejším strojem a celkový charakter celé mise – bombardování konkrétního objektu pod mohutnou protileteckou palbou a samozřejmě jeden z herců ve vedlejší roli). Tím ovšem veškerá podobnost bohužel končí, protože film je jinak skrz naskrz průměrná letecko-biografická historka, kombinovaná s válečnou tématikou, natočená podle standardní šablony všech podobných žánrovek.
Problémy zde začínají už s ústřední postavou. Nemohu posoudit, jak na tom byla stran svého charakteru skutečná historická figura, ale ve filmu je hlavní hrdina vykreslen tvůrci tak trochu jako sebestředný kretén, který nerespektuje pravidla a při tom si na přístup okolí vůči sobě stěžuje (kritická diskuze o konci kariérního postupu z důvodu porušení rozkazu je skoro neuvěřitelná), pilotní výsledky nemá nikterak zázračné a opakovaně se vymezuje proti námořnictvu, které jej údajně neustále diskriminuje, ačkoliv veškeré projevy rasové nesnášenlivosti se ve filmu omezily na jednu scénu potyčky se skupinkou opilých pěšáků a v rámci své jednotky s ním všechny ostatní postavy jednají jako se sobě rovným. Současně s tím bohužel není Majors dostatečně sympatický a charismatický na to, aby svým hereckým výkonem nedostatky titulního charakteru na papíře přebil. Takže to opravdu vypadá, že jediným důvodem, proč se o tomto oceňovaném pilotovi natočil nějaký film, byl pouze ten fakt, že byl jiné barvy pleti a v daném konfliktu za námořnictvo s letadlem spadl na zem jako první.
Další výtka směřuje na strukturu děje. Expozice trvá úplně zbytečně hodinu a než se děj konečně přesune na válkou zmítaný poloostrov, respektive na oblohu nad ním, je divák svědkem několika ne-až-tak-podstatných dějových epizod, případně vyložených odboček (celá rekreační sekvence na Azurovém pobřeží), které příběh ani postavy nijak a nikam zásadně neposouvají, zato mocně posilují dost přestřelenou stopáž filmu. Po stránce technické realizace to taktéž není o moc lepší. Samotné letecké (vlastně jakékoliv) akce je ve filmu trestuhodně málo a svým rutinním zpracováním a mírou intenzity směrem k divákovi nejenže se nemůže rovnat podobným scénám v Maverickovi, ale je pozadu dokonce i za pár let starým, tematicky příbuzným, Emmerichovým Midway. Čestnou výjimku v tomto ohledu představuje povedená sekvence řízeného zřícení letadla, snímaná na (pseudo) jeden (ruční) záběr, ovšem takovýchto audiovizuálních parádiček je ve filmu naprosté minimum.
Zbytek je složen ze všech obvyklých atributů daného žánru, takže nechybějí dojemné pohledy do rodinného zázemí, přátelské sbližování hlavní postavy s kolegou za kniplem, jehož slušně ztvárnil Powell, scény náročného leteckého výcviku a zároveň krátkého „dovolenkového“ oddechu (Swan jako filmová hvězda Taylor si pozornost docela krade pro sebe:-)), praktické ukázky každodenního života v námořnictvu a týmového ducha mezi jednotlivými spolubojovníky, nebo nějaké ty hrdinsko-sebevražedné kousky, za které se posléze hromadně rozdávají medaile a/nebo složené státní vlajky, plus osudové textové doslovy na úplný závěr. To vše tady očekávaným způsobem a relativně obstojně funguje, nicméně divák se v průběhu děje nedočká vůbec ničeho navíc, za co by stálo film zhlédnout více než jednou.
