Besson svůj stín z 90s už nikdy poté nepřekročil, ale jednou za čas se pokusí znovu přijít s něčím zajímavým, což je sympatické. Aktuální Pejskař je zajímavý svým rozkročením do několika žánrů současně, které už na papíře působí poněkud nesourodě, čímž ovšem veškerá zajímavost Bessonova posledního počinu bohužel končí, protože neobvyklý žánrový mix se tady nepovedlo přetavit do komplexně fungujícího celku.
Psychologické drama, tragická romance, krimi thriller, akční béčko, absurdní komedie, nakročení ještě do pár dalších podžánrů (ve kterých figurují mafiáni, drag queens, redneckové a v neposlední řadě domácí mazlíčci:-)) a do toho retrospektivní vyprávění, divadelní vsuvky, regulérní hudební čísla a společenská kritika kdečeho (od nefunkčního sociálního systému, přes uplatnění handicapovaných, až po problémy neziskového sektoru). Besson rozehrává jeden motiv, který by sám o sobě vystačil na celovečerní stopáž, za druhým, aniž by ovšem s kterýmkoliv z nich strávil dostatek času na to, aby jej pořádně rozvedl a současně se celý film snaží balancovat na pomezí brakové žánrovky a artu, což místy funguje a místy moc ne. Jones podává obětavý výkon, jistým scénám nelze upřít stylový audiovizuál a finální vybíjená nepříliš bystrých gaunerů smečkou hafanů se povedla, ale ambice tentokrát předčily výsledek.
