V podstatě úplně totéž co minule, jen s dílčími nuancemi, tu k lepšímu (více Cavilla), tu k horšímu (méně akce). Pořád platí, že celá tahle franšíza existuje hlavně proto, aby Netflix udržel v diváckém povědomí MBB, dokud je ještě tak říkajíc „v kurzu“ (a než se za ní – po finální sezóně ST – imho definitivně zavře voda:-)) a největší předností filmu (tak jako v jedničce) je účast sympaťáka Cavilla (což očividně pochopil i streamingový fastfood a ve dvojce mu o něco málo navýšil screen time).
Jinak ovšem tady moc důvodů k radosti není a jde o další sice relativně slušnou, ale stále jen žánrovou vycpávku na jeden páteční večer, která nevyniká snad v žádném ohledu. MBB nadále ukazuje své herecké limity, kdykoliv je ve scéně potřeba něco více, než se jen tvářit odhodlaně a drsně (tzv. „Eleven mode“:-)), případně se legračně/vystrašeně/romanticky pitvořit (což dělá od začátku do konce celého filmu) a přitom humorně prolamovat čtvrtou stěnu (což se minule dařilo s proměnlivými výsledky a s proměnlivými výsledky se to daří i tady). Ještěže jsou k ní (a tudíž i k divákům:-)) tvůrci milosrdní a podobných, herecky trochu „náročnějších“, momentů ve filmu předepsáno příliš nemá. Herecké jistoty v podobě Cavilla a Bonham Carter naštěstí fungují skvěle i tentokrát a nově se k nim přidává i Thewlis, který zde vystřihl parádně slizkého záporáka.
Stran příběhu samozřejmě opět nechybí emancipační linka (téma sufražetek z předchozího filmu vystřídal motiv boje za práva dělnic v továrnách), hlavní postava nadále považuje za svůj jediný životní smysl dorovnat/překonat svého slavnějšího sourozence opačného pohlaví a pochopitelně dojde i na nějaké ty sociálně-spravedlivé kvóty (což předpokládám, že jde na konto už předlohy, ale i kdyby ne, tak to nepovažuji za nějaký zásadnější problém).
Na pilu se oproti předchozímu filmu přitlačilo v případě stopáže, přičemž už jednička na tom byla svým kolísavým tempem dost na hraně a dvojka syndromem rozvláčnosti trpí úplně stejně. Bohužel se více času k dispozici pozitivně nepodepsalo třeba na větším množství akce, které je ještě méně než minule a kromě toho nestojí vůbec za řeč. Trochu toho vzrušení vzbudí snad jen samotné finále, ale stále se zde pohybujeme na poli „jednooký mezi slepými králem“.
Bradbeer, který má na kontě i jedničku, ani tentokrát nevystoupil ze svého stínu a i na podruhé dodal nikoho neurážející spotřební produkt, který pěkně vypadá a zní, jsou na něm vidět jisté produkční hodnoty (výprava, kostýmy, kamera, triky), fanoušci MBB jej budou jistě kvitovat s nadšením, nahoru jej mocně tahá Cavill … a za týden od premiéry si na něj nikdo nevzpomene. Nicméně vějička na trojku, v podobě Patelova spolubydlícího, je úspěšně odškrtnuta (Otázka do pranice: Když má teď Holmes svého Watsona, dostane Holmesová někdy později také svou Watsonovou (třeba Sink, mrk mkr:-))?), tudíž nezbývá, než se „těšit“ na příště.
