Poučku “to nejlepší na konec” bohužel Hargrave stále nemá ve slovníku a dramaturgicky jde dvojka ve šlépějích jedničky, tj. největší highlight filmu je opět vynikající “jednozáběrovka” někdy uprostřed děje, přičemž nepsaná pravidla sequelů hovoří jasně, takže tentokrát je to mnohem delší, rozmáchlejší, komplexnější (počtem postav, lokací i techniky) a celkově preciznější než minule (level Raidu nebo Wicka sice stále ještě není na pořadu dne, ale oproti jedničce je Hargrave zase Evansovi a Stahelskimu o něco blíže), zatímco zbytek filmu znovu nestojí moc za řeč jak stran dialogových, tak do jisté míry i ostatních akčních scén (až na konkrétní momenty).
Tak nějak jsem po jedničce předpokládal, že pitvání aktuálního psychologického rozpoložení hlavní postavy máme úspěšně za sebou, trauma ze smrti syna bylo záchranou kluka zdárně vyléčeno a ve dvojce nás čeká jen třeskutá akce, větší měřítko, trocha nenáročného humoru a zase třeskutá akce. A ono kupodivu ne:-). Minule to fungovalo tak akorát, aby hlavní postava nebyla ve filmu jen jednorozměrná figurka a měla nějaký základní příběhový oblouk (vina – nový smysl života – vykoupení). Dvojka tohle schéma kdoví proč znovu opakuje a dokonce ještě prohlubuje, přestože k tématu už nemá co říct. Takový Wick přemítáním o manželce v každém dalším díle stráví zhruba tak minutu.
Takže kromě povinné a zbytečně zdlouhavé expozice a zhruba půl hodiny non-stop špičkového řemesla na poli akce, choreografie, práce kaskadérů, kamery a střihu, je ve filmu už jen čtvrt hodina místy slušné a místy skvělé akce a nezvykle krátká a komorní finálová bitka a mezi tím opět spousta nezajímavé mnohaminutové dialogové vaty, plná psychologických keců, vysvětlování traumat a utužování vzájemných vztahů (proč proboha?) a na konci pak na férovku otevřená vrata ke trojce (ve které se snad tlachání omezí na minimum a půjde se rovnou na věc).
Celkově je akce lepší ve dvojce (především díky jednozáběrovce), výplňové dialogové scény a vedlejší postavy zase v jedničce (někdo jako Hooda tady citelně chybí), Hemsworth je ve fyzické i herecké formě, navýšený rozpočet je na filmu naštěstí poznat a míra digibordelu nepřesahuje únosnou mez, takže pokroku oproti originálu bylo dosaženo, ale jak jsem psal už v případě jedničky – chtělo by to vyhodit zbytečný psychologický/vztahový balast a soustředit se pouze na pseudo real time akci. Teprve pak z toho může být novodobá žánrová klasika (jako v případě Raidu nebo Wicka).
