Pro akrofobiky intenzivní, až možná trochu fyzicky nepříjemný, zážitek, pro všechny ostatní asi průměrná low budget žánrovka. Jelikož se podle všeho počítám do první skupiny, protože jsem musel během filmu několikrát sledování přerušit, abych si trochu “odpočinul” od prožívaného vypětí:-), film jsem si nakonec dost užil.
Mann se celou svou dosavadní kariéru zaměřuje na nízkorozpočtové žánrovky s provařenou zápletkou (“něco jako film xyz”), nejnovější počin se tomuto schématu vymyká relativně originální (byť nepravděpodobnou) premisou, opravdu ultra nízkým rozpočtem, působivými záběry z/na vysílací/ho stožár/u a celkovou komorností děje, což minimálně na mně docela dobře zafungovalo.
Ústřední nápad je zabalen do obvyklé klišé omáčky okolo, takže nesmí chybět tradiční traumatický úvod po vzoru Cliffhangera nebo Vertical Limitu (parodická verze z druhého Ace Ventury nadále nepřekonána:-)), nebo odkrývání temných tajemství mezi titulní dvojící, případně “překvapivý” twist ve finále, přičemž fyzika, logika a pravděpodobnost si bere dovolenou už v úvodní “skákací” scéně, jako vystřižené ze začátku druhé M:I (což samy postavy takto glosují), takže se nedalo čekat, že zbytek filmu na tom bude o moc jinak a já s tím neměl žádný problém.
Proběhne expozice (Currey a Gardner se dostanou na vrchol stožáru) a pak už jde jen o to, co všechno ne/uvěřitelného si pro postavy scénáristé přichystali před tím, než se dostanou zpět na zem (ať už volným pádem nebo ne). A z mého pohledu si toho přichystali docela dost (přičemž něco se předem očekávat dalo, něco zase úplně ne) a celý film jsem byl napjatý jako struna:-), takže v konečném výsledku panuje spokojenost.
P.S. U filmu proběhlo post-produkční deep fake nahrazování f-wordů pro získání ratingu pg-13 (protože přetočit scény by se nevyplatilo a vystřihnout dost dobře nešly), což jsem zjistil až zpětně, takže podle všeho se to povedlo:-).
