V rámci podžánru “slavná značka z automotive ve filmu” dojíždí Ferrari do cíle s bezpečným náskokem před loňským Lamborghinim, ale Ford pár let zpátky je úplně jiná závodní liga a ukazuje oběma borcům záda, aniž by vůbec musel vytočit otáčky do maxima. Škoda, potenciál před i za kamerou na další strhující adrenalinovou jízdu tady rozhodně byl.
To by se ovšem musel Mann nejdříve rozhodnout, zda točí primárně rodinnou vztahovku na pozadí ikonického korporátu (ve stylu House of Gucci) pro cinefily, nebo závodně-sportovní žánrovku (ve stylu zmíněného Ford vs Ferrari) pro petrolheady. Mann si bohužel vybral třetí možnost a zkouší to v průběhu filmu hrát na obě strany. A navíc si k tomu vybral asi to nejméně zajímavé období z Ferrariho života a existence jeho automobilky.
Scény závodů jsou po stránce technické realizace parádní (při scéně havárie a střetu s diváky celé kino ztichlo – palec nahoru za odvahu něco takového v mainstreamovém filmu ukázat naplno), ale vlastně nemají v ději žádný smysl. O nic zásadního se nehraje, kdo vyhraje (ať už v rámci Ferrariho týmu nebo obecně) je úplně jedno a jaký dopad mělo dosažené vítězství na osud automobilky divák nezjistí ani z textového doslovu na konci filmu (asi proto, že žádný nemělo, jelikož finanční problémy pokračovaly i poté a prodej podílu Fiatu proběhl až o dekádu později).
Podobně je na tom dramatická linka. Ferrariho vztah k manželce, milence i utajenému potomkovi je vykreslen povrchně/zkratkovitě a stran jeho osobnosti se toho divák moc nedozví (nad rámec toho, že je milovník žen a svých aut). Dramaticky/emocionálně vyhrocená scéna je v celém filmu jen jedna (manželská hádka po odhalení milenky a nemanželského syna). Děj zkrátka plyne a plyne a najednou je zatmívačka a naskakují závěrečné titulky. Filmu citelně chybí uspokojivé finále, které by předchozímu ději dodalo nějakou pointu, klimax nebo alespoň smysl.
Bohužel to celé nezachraňuje ani casting. Z trojice Driver, Cruz (smysl jejího až směšně přehnaného přízvuku jsem vůbec nepochopil) a Woodley stojí za pozornost jen poslední jmenovaná, nicméně pro všechny tři platí, že nepředvádějí nic navíc, za co by se následně rozdávaly nějaké ceny. Celkově solidní řemeslo, ale s Mannem na palubě jsem doufal ve víc.
