Kdo od filmu na základě názvu nebo premisy očekává standardní zombie žánrovku (ať už se šourajícími hordami ala Romero nebo se zuřivými sprintery ala Boyle) bude z debutové práce Hvistendahl nevyhnutelně zklamán, ba přímo rozčarován. Já jsem na základě autora/předlohy a traileru očekával neobvyklou zombie artovku, čehož se mi ve výsledku dostalo, tudíž zklamán nejsem.
Na druhou stranu nějaké nadšení se taktéž nedostavilo, protože artovka obvykle znamená pomalé tempo, minimum dialogů, úsporný (ideálně abstraktní) děj plný metafor (kdyby se oživlí nemrtví vyměnili za katatonické pacienty s duševní poruchou, vyšlo by to v podstatě nastejno), případně divácky nečitelných scén a nejednoznačný konec, který postrádá klimax i pointu. A tohle je přímo učebnicová artovka, přičemž ke všech uvedeným atributům je potřeba připočítat ještě obecně odosobněný/odměřený přístup tvůrců jak k postavám (jejich myšlenkové pochody jsou po většinu filmu obestřeny záhadou), tak k příběhu (příčina zmrtvýchvstání ani dopad na společnost se nijak neřeší).
Naštěstí jsou zde i nějaká pozitiva. Kamera a hudba odvádí dobrou práci, masky se taktéž povedly a byť se v průběhu děje nic zajímavého (natož zábavného) nestane, celou (naštěstí nepříliš rozmáchlou) stopáž jsem byl zvědavý, kam se Hvistendahl se svým “alternativním” konceptem v rámci zombie žánru, případně celkovým vyzněním filmu, v závěru propracuje. Načež jsem zjistil, že se sice kamsi propracovala, ale Romero s Boylem a spol. svým starosvětsky přímočarým přístupem i nadále poskytují o řád uspokojivější divácky zážitek:-).
