Navzdory žánrovému inzerování to není komedie a už vůbec ne akce (takových scén je ve filmu naprosté minimum), nýbrž krimi thriller s příměsí romantiky, ale především je to feel-good podívaná, potvrzující Powellův pomalu nastupující hvězdný status a další povedený přírůstek do Linklaterovy žánrově bohaté filmografie a to vše navíc z dílny Netflixu.
Papírově nejzábavnější část filmu, tj. převleková komedie s namaskovaným Powellem, obcházejícím nejrůznější pochybné existence, toho času potenciální „klienty“, je Linklaterem odbavena jen několika krátkými „namlouvacími“ scénkami, ve kterých chameleón Powell znovu předvádí svůj komediální talent, přičemž celá tahle stylová přehlídka „čističů“ bohužel slouží jen jako expozice pro zbytek filmu, ve kterém se ke slovu dostává nejprve romantická vložka v klasickém střihu (randění s podvodníkem) a následně kriminální linka, vyplněná tradičním obsahem všech podobných žánrovek (mrtvola, svědek a balík peněz rovná se vydírání, podrazy a další mrtvoly:-)).
Po příběhové ani filmařské stránce nepřichází Linklater s ničím výjimečným, co by se v žánru už mnohokrát předtím neobjevilo a servíruje divákům komorní konverzační záležitost, vyprávěnou navíc v poměrně vycházkovém tempu, což je promarněná příležitost, protože premisa o falešném vrahovi na zakázku si o trochu odvážnější/divočejší uchopení přímo říkala, ale obě složky fungují výborně a hlavní zásluhu na tom mají Powell a Arjona (zbytek castingu se řadí do kategorie více nebo méně zajímavá stafáž). Sympaťák Powell, průběžně přepínající polohu losera a frajera, ukazuje svůj všestranný herecký rejstřík, femme fatale Arjona trefuje přesně hranici nevinnosti a rafinovanosti, kterou tahle postava potřebuje a spolu mají parádní chemii, díky čemuž dokážou pozvednout i jinak obyčejné scény (viz zábavná dvojsmyslná „výslechová“ scéna v závěru filmu – škoda, že podobně vtipných/hravých situací není v ději o něco více).
