Krátce a stručně – “Kevin’s Gate” a to jak ve smyslu navázání na předchozí Costnerovy monstr projekty, tak ve smyslu reminiscence (značně úmorného) narativu propadáku Heaven’s Gate. Jinými slovy – v jednotlivostech (kamera, hudba, casting, výprava, lokace, atd.) parádní příspěvek do skomírajícího žánru, jako celek, respektive jedna část (potenciálně čtvrtina) celku, koncepčně rozklížený projekt, rozkročený do tak ambiciózní šířky, že mu to ve výsledku podráží nohy.
Costner si odvážně splnil celoživotní sen a natočil epickou dobovou fresku a současně očividně láskyplnou poctu všem podobným “pionýrským” historkám, které se v žánru v minulosti objevily (za což jako fanoušek westernu dávám všechny palce nahoru a obzvláště pak v dnešní finančně nejisté době), ovšem bohužel – tak jako před nedávnem Snyder – neměl ve střižně po ruce někoho, kdo by mu řekl “tudy ne, přátelé” (a nebo měl, ale jeho radu se rozhodl ignorovat).
S faktem, že film má blíže k pomyslnému pilotu nějaké minisérie, ve kterém se pouze představí postavy a odbyde se povinná expozice (a to vše na úctyhodné ploše tří hodin), než k plnohodnotnému filmu s jasným začátkem, prostředkem a otevřeným koncem, jsem dopředu počítal. S čím jsem nepočítal byl fakt, že sestřih, který doputoval do kin, působí spíše jako workprint než final cut, zbavený všech nadbytečností stran počtu postav a scén, které jen zpomalují tempo, odvádějí divákovu pozornost a vyplňují nadměrnou stopáž.
Costner zvládl domácí úkol na výbornou a do svého filmu zakomponoval prakticky všechno, co se ve westernech kdy ukázalo. Potud vše v naprostém pořádku. Množství vystupujících charakterů, potřeba jejich postupného představení a neustálé střídání dějových linek ovšem způsobuje, že s žádnou postavou se ve filmu nestráví dostatek času na to, aby se o ní divák něco podstatného dozvěděl nad rámec jejího archetypu (ukázkovým příkladem je Costnerova postava, která se v ději objeví až po hodině filmu a kromě jména a profese o ní divák až do konce filmu nezjistí vůbec nic).
Značnou část stopáže není zřejmé, kdo všechno jsou vlastně hlavní postavy a kdo je jen doprovodná stafáž. Totéž se týká i samotného příběhu, který je vyprávěn v tak nezřetelných konturách a pozvolném tempu, že po většinu filmu není jasné, kam vlastně směřuje (pokud vůbec někam) – kromě toho, že osadníci dříve (dvojka) nebo později (další díly) doputují do cíle – nebo v jakém časovém horizontu se děj odehrává (třeba skutečnost, že právě probíhá občanská válka, je zmíněn jen tak mimochodem). Spousta (prozatím) nesouvisejících dějových linek je zaplněna převážně mozaikou více nebo méně zajímavých výjevů z každodenního života v divočině, kterým bolestně chybí větší dávka humoru a tah na branku.
Nicméně pod vším tím narativním balastem je patrné zdravé jádro. Casting odvádí vynikající práci a obecně produkčním hodnotám není, co vytknout. Kamera prodává překrásné lokace (natáčení v národních parcích/rezervacích se vyplatilo) skrze panoramatické přírodní scenérie na výbornou, OST funguje patřičně melodramaticky a výprava a kostýmy jsou jedna velká paráda. Pár audiovizuálně stylových scén a dramaticky/emocionálně silných momentů (konverzační procházka a její rázné vyústění je předčasný vrchol filmu) se Costnerovi podaří v průběhu filmu vykouzlit, atmosféra toho pravého dobrodružství z Divokého západu ve filmu občas probleskne a některé naznačené dějové linky mají slibný potenciál, takže naděje na zlepšení v rámci dalších dílů stále žije.
P.S. Výmluvným paradoxem je, že “trailerová” sekvence, lákající publikum na dvojku a případně zbylé díly ságy, na úplném konci filmu, je napínavější/zábavnější/stylovější, než všechny uplynulé minuty, které ji předcházely.
