Kdyby v Disney padlo rozhodnutí, že hrané předělávky klasických animáků už nestačí a je potřeba natočit hranou předělávku nějaké klasické pixarovky, dopadlo by to pravděpodobně nějak takto. To znamená neurážející rodinná taškařice veskrze průměrných kvalit, která doplácí zejména na to, že pixarovsky povědomá premisa filmu (jako základ se použije Monsters, Inc. a pro jistotu se k tomu přidá ještě pár vážnějších témat z Toy Story pro odrostlejší publikum a úspěch je předem zaručen:-)) je mnohem zajímavější než samotný příběh, který z ní následně vychází.
Problémy začínají už na úrovni world-buildingu, protože ústřední myšlenka o neviditelnosti imaginárních přátel pro lidi, kteří na ně mezitím zapomněli, nedává ve filmu příliš smysl, což kulminuje v závěrečné pointě, která zcela popírá celý předchozí děj. Motiv zesnulého rodiče je v ději jen proto, aby mohlo dojít na zmíněnou pointu, vedlejší linka s nemocným rodičem pak slouží pouze k tomu, aby se otec po většinu filmu uklidil do ústraní a na konci mu jeho ratolest padla do náruče, přitom z obou příběhových prvků šlo vytěžit nejednu emocionálně vděčnou scénu.
Škoda, že alespoň náznakem nápaditých/hravých (dramatických nebo trikových) scén, jako je taneční číslo nebo vystoupení postavy z obrazu, je ve filmu tak poskrovnu. Reputaci filmu tak vylepšuje jen casting. Fleming v hlavní dětské roli působí přirozeně a jak je patrné z krátké taneční sekvence, disponuje i nemalým pohybovým talentem, Reynolds naštěstí není tak třeskutě vtipný (tj. nesnesitelně otravný), jak je už hezkou řádku let jeho nepěkným zvykem a zaujme i hvězdně obsazený hlasový casting (leckterý animák by v tomto směru mohl závidět). Pár dojemných momentů se Krasinskému v průběhu filmu (především ve finále) podaří vykřesat, ale opravdu nadstandardní práci zde odvádí jen Giacchino v rámci OST a nejmenovaní trikaři, což na novodobou žánrovou trvalku bohužel nestačí.
