Po příjemně brutálním traileru, ehm, nepříjemně brutální zklamání z výsledného filmu. Na pár slasherů, které využívají pov zabijáka, už v minulosti došlo, ale není jich zase tak moc. Proč asi? Protože bez nějaké scream queen, alias hlavní kladné postavy, není ve filmu komu fandit, aby nedobrovolné setkání se smrtkou přežil, napětí bez divácké nevědomosti kdy, jak a na koho nezastavitelná pochodující mašina na zabíjení znenadání udeří, nemá z čeho pramenit a budování strašidelné atmosféry zcela absentuje nebo se vyskytuje jen v minimálních dávkách. Co Nash nabízí namísto toho?
Moderní digitální audiovizuál v kdovíproč obrazovém formátu 4:3 (neklamný to znak indie/artové produkce:-)), který se dost bije s celkově zamýšleným stylem, evokujícím staré dobré 80s (nechápu, proč Nash nepoužil nějaký vintage obrazový filtr), kladné postavy jsou bez výjimky nezajímavé maso na porážku, prostinký příběh, který je přítomen jen proto, aby se neřeklo, pár tu více, tu méně slušných gore scén (originální a zábavná fatalita – protahování hlavy tělem – je bohužel pouze jedna, což je na kvalitní slasher politováníhodná bilance) a s tím související nikterak ohromující bodycount, spousta dlouhých a žel nudných scén zabijáka pochodujícího sem a tam lesem s videoherní kamerou za zády (jediná věc, která mě ve filmu děsila:-)), jedna trochu nápaditější kamerová sekvence (likvidace nezvaného táborníka z ptačí perspektivy), potenciálně zajímavý trumf filmu, totiž zabijákův vzhled, odhalený už v polovině filmu a finále, které namísto toho, aby film zakončilo šíleným gore festem, je nepochopitelně pojato jako banální road movie konverzačka.
