Další předvídatelná pohádka pro dospělé publikum o sympatické květinářce, která se nemůže rozhodnout, zda stráví zbytek života s uhlazeným neurochirurgem nebo ošuntělým šéfkuchařem a středoškolskou láskou v jedné osobě, v řadě? Naštěstí ne tak docela. Co se zprvu jeví jako obyčejná a notně klišovitá romance, to se v průběhu filmu (pro neznalce předlohy, mezi které se řadím) překvapivě překlápí do o poznání méně klišovitého (melo)dramatu, ve kterém se tvůrci nebojí řešit vedle rodinných traumat i seriózní společenská témata typu domácího násilí.
Pokud něco/někdo téhle historce dominuje, tak je to jednoznačně Lively, která celý film (úspěšně) pojala jako one woman show, ať už se jedná o její (přesvědčivý) herecký výkon nebo přehlídku (sexy) outfitů, které během děje vystřídá, případně producentský vliv, o němž se v postprodukci (nedobrovolně) přesvědčil i na režisérské stoličce sedící Baldoni a to do té míry, že knižní pokračování bude asi muset zadaptovat někdo jiný (tipuji Hall nebo přímo Lively):-).
Palec nahoru také za to, že zmíněnou agendu tvůrci (jmenovitě Hall, která podobné motivy, se kterými pracuje v předloze a adaptaci, použila i ve svém nedávném režisérském debutu Daddio) do filmu zakomponovali poměrně citlivě a nemají potřebu nastavovat nějaká nemilosrdná zrcadla, což se projevuje jednak na Baldonim, který disponuje vícero osobnostními rysy a není tak vykreslen jen jako jednorozměrný záporák a jednak na finále, ve kterém Lively a Baldoni “zrekapitulují” svůj toxický vztah racionálním a nikoliv hollywoodsky teatrálním způsobem.
Palec dolů naopak za to, že Sklenar (povědomě znějící jméno:-)) v ději neslouží jen jako akcelerátor charakterového vývoje Lively, ale Baldoni (respektive Hall) jej v závěru využije k naplnění milostného trojúhelníku prostřednictvím mírně nevěrohodného happy endu a notně naddimenzovanou stopáž (namlouvací expozice trvá prakticky polovinu filmu). Celkově navzdory místy temnějšímu/vážnějšímu podtónu nečekaně příjemný divácký zážitek.
