Pokud tímhle projektem Eastwood skutečně odejde do (zcela zaslouženého) filmařského důchodu, tak na rozdíl od předchozího Cry Macho bude moci v klidu spát s pocitem dobře odvedené práce, protože (definitivně?) poslední přírůstek do jeho bohaté filmografie je sice neokázalé a příběhově nikterak komplikované (trailer z filmu ukázal prakticky vše podstatné a žádné nečekané podrazy v podobě překombinovaných plot twistů na diváka v průběhu děje nečekají), ovšem poctivé a především ve všech ohledech kvalitní soudní drama ze staré školy s prvky psychologického dramatu.
Eastwood tady s přehledem dokazuje, že skromný rozpočet, v rámci podobných historek ze soudní síně obvyklé žánrové vzorce (otázka viny a trestu, zkoumání hranice morálky a svědomí, pochybení na straně systému i jednotlivce, zákony vs spravedlnost, společenská odpovědnost, atd.) a konzervativní zpracování (umírněná kamera, hudba a střih slouží vyprávění a nikoliv tvůrčí exhibici) nejsou vůbec na překážku, jelikož k působivému výsledku postačí jen zajímavý příběh a schopný casting (ústřední trojlístek Hoult, Collette a Messina podává přesvědčivé herecké výkony, dvojice Simmons a Sutherland bohužel nedostane v ději příliš prostoru, přesto zanechaným dojmem nezůstává o moc pozadu).
Eastwood ovšem v rukávu schovává ještě pár trumfů navíc. Od budování příjemně napínavé atmosféry (bude skutečný viník odhalen, případně se pod tíhou svědomí sám přizná a nebo se ukáže, že je s případem všechno jinak?), přes relativizaci vyřčených „faktů“ skrze prolínání/zrcadlení scén obhajoby a obžaloby během soudního přelíčení (dobrý nápad realizovaný jen za pomoci chytré střihové skladby), až po emocionálně silné scény (přiznání v garáži, výslech ve vězení, rozhovor na lavičce, atd.), přičemž vše kulminuje v závěrečné „spravedlivé“ pointě. Škoda jen, že před vynesením rozsudku nedojde na rozhodující debatu mezi porotci, tam byl ještě prostor rozehrát pořádný konflikt/klimax.
