Starý známý provokatér Lanthimos je zpět, bohužel ovšem ve své obvyklé formě a jako bonus navíc v téměř tříhodinové stopáži:-). Předchozí “frankensteinovský” počin, za který si Stone zcela zaslouženě došla pro sošku a dokázal zaujmout na několika úrovních (herecky, tematicky, audovizuálně) i nefanoušky mistrovy tvorby (včetně mě), byl očividně pouhá výjimka z pravidla a Lanthimos se svou povídkovou novinkou se vrací zpět ke svým kořenům.
Což v jeho podání znamená když už ne potenciálně zábavná, tak alespoň zajímavá premisa, výborné produkční hodnoty, hvězdný casting a kvalitní herecké výkony všech zúčastněných v doprovodu nepochopitelného děje, který postrádá jakoukoliv pointu, která by vysvětlila uplynulé minuty filmu, nemalé dávky wtf momentů, nejasných motivací a jednání prakticky všech vystupujících postav a obecně použití autorských zkratek tak sofistikovaných, že se při nich vytrácí informace odkud kam vlastně vedou:-). Nepochybuju, že jde o Lanthimosův tvůrčí záměr, ale všechno dohromady to (minimálně na mě) pokaždé působí stejně – nezáživně a místy rovnou nudně.
Což je škoda, protože skvadra Stone, Plemons, Dafoe a Qualley hraje výborně (byť tentokrát to soškou pro nikoho z nich asi neskončí), obsadit stejné herce na různé postavy je chytrý nápad, jak umožnit castingu předvést šíři svého hereckého rejstříku (respektive hranice svých zábran stran nahoty na place:-)), premisy všech přítomných historek disponují nemalým dramatickým potenciálem už jen z důvodu své extravagantní podstaty (bohužel z převážné části promrhaným), povídková struktura do určité míry eliminuje problém s udržením více nebo méně otupělé pozornosti prostou změnou narativu a po formální stránce se Lanthimos naštěstí drží na uzdě (rádoby artových vsuvek je ve filmu naprosté minimum). Signifikantní scéna z traileru (efektní taneční kreace Stone) dokonale charakterizuje celý film – stylově natočená scéna náhle se zjevující v ději bez smysluplného opodstatnění.
