Lamborghiniho životní příběh a geneze jeho luxusních supersportů je extrémně vděčná premisa (zatímco neshody Ferrariho s Fordem daly za vznik legendárnímu závodnímu speciálu GT40, neshody Ferrariho s Lamborghinim vedly ke vzniku celé legendární automobilky), která dávala tvůrcům příležitost ji přetavit do působivého filmu. Tuto šanci se dotyční, bohužel, rozhodli do značné míry zahodit a výsledkem je průměrný, nízkorozpočtový, biopic, který se na své soupeře z ranku Mangoldovy pecky Ford v Ferrari, nebo (lze předpokládat) připravované Mannovy autobiografie Ferrari, dívá hodně z dálky.
Nízké produkční hodnoty jsou u velkolepé životní fresky automobilové legendy trochu problém, ale pokud by se zmíněný nedostatek kompenzoval silným příběhem a charaktery, případně dalšími silnými stránkami (herecké výkony, hudba, kamera, atd.), bylo by vše odpuštěno. Podezřele skromná stopáž už předem dávala trochu tušit, že pravděpodobně nepůjde o nijak rozmáchlou záležitost, přesto trvá více než polovinu filmu, než se příběh začne věnovat tomu podstatnému a totiž rozhodnutí pustit se, vedle produkce traktorů, do vývoje a výroby supersportů. Navíc všechno ostatní co následovalo poté zcela absentuje, takže na legendy typu Miura nebo Countach (pár minutovou účast ve snové sekvenci, která je mimochodem trestuhodně nevyužita, nepočítám) a cokoliv ohledně jejich vzniku, trochu nepochopitelně nedojde vůbec řeč a přitom jde o to hlavní, co by divák od filmu očekával (kdyby to celé bylo jen o traktorech, které firma vyrábí dodnes, tak by to asi příliš zájmu mezi diváky nevzbudilo). Naneštěstí tvůrci byli proti a divákům servírují ničím výjimečnou (a lacině působící) historku, která se polovinu času zabývá naprostými začátky automobilky (založení firmy a vznik prvního traktoru). Jistě, je to dědictví značky a do příběhu to patří, ale není jediný důvod se téhle fázi Lamborghiniho života a historie značky věnovat více, než je nezbytně nutné.
Grillo v hlavní roli je, oproti traileru, ve filmu sotva polovinu stopáže, přičemž hraje docela slušně a na první pohled se snaží, ale scénář mu nezavdává příliš prostoru se herecky nějak výrazněji předvést. I vinou toho, že motiv rodinných problémů a souvisejících temnějších odstínů Lamborghiniho charekteru (střídání milenek, nedostatek času na rodinu, atd.) je jen lehce naznačen, totéž se pak týká jeho komplikovaného vztahu s manželkou a synem. Byrne jako Ferrari má minimum prostoru (což je škoda) a Sorvino v roli Grillovy manželky na tom není o moc lépe (dtto). Jakoby to nestačilo, některé dialogy značně šustí papírem a herecké výkony v první polovině filmu (než se na scéně objeví Grillo) jsou na hraně ochotnického divadla, plus co chtěli tvůrci divákovi sdělit epilogem z 90s (Grillo je hrdý na svou práci, nebo lituje svých činů vůči rodině, nebo si užívá odpočinek a nic neřeší, nebo něco úplně jiného?) možná netuší ani oni sami.
Dle informace v závěrečných titulcích filmaři s automobilkou žádným způsobem nespolupracovali, což možná vysvětluje proč ve filmu – paradoxně – skoro žádné Lamborghini (myšleno auta) nejsou, natož aby je divák spatřil takříkajíc „v akci“. Závod s veterány působí nudně a vlastně i trochu směšně, protože auta se viditelně pohybují nízkou rychlostí (aby se jim náhodou během filmování nic nestalo?), kamera a střih jedou taktéž na volnoběh a přesně zapadají do celkového stylu lacinějšího filmu pro televizi, ve kterém se lidem za kamerou nedostává jak potřebných financí, tak vlastních schopností.
P.S. Nejlepší scénou v celém filmu je vtípek se skicou hřebce a býka, což pro jeho tvůrce není moc příznivé vysvědčení.
