Nevědět předem, že to má pod palcem Esmail, přísahal bych, že po nepovedené post-apo historce z neluxusní chatrče to letos Shyamalan zkouší znovu, tentokrát s o něco méně nepovedenou post-apo historkou z luxusního baráku:-).
Má to totiž všechny příznaky mistrovy tvorby. Oblíbená tajnosnubná premisa o konci, když už ne samotného světa, tak současného společenského řádu, neustálé náznaky, že teď už se to dějově konečně rozjede (a samozřejmě ne, až do konce se to nijak nerozjede), postupné odhalování skutečného stavu věcí dávkováno tím nejopatrnějším (tj. nejpomalejším) možným způsobem, většina stopáže vyplněna banální sociální kritikou a nezajímavým/nudným psychologickým rozborem přítomných postav, namísto jakékoliv (natož dramaticky vyhrocené) akce, a na závěr neuspokojivá ne-pointa, která dosavadní děj ani postavy nikam neposune. Na papíře v rámci mnoha desítek stran to možná funguje (netuším, předlohu neznám), ve filmu na ploše dvou a půl hodin už moc ne (osobně odzkoušeno).
Zachraňuje to silný casting (zejména dvojka Hawke a Ali), šikovné hrátky s kamerou (variace na podobnou auto inside cam scénu v Children of Men se povedla), pár působivých scén (tanker, letadlo, zvířata, auta – nicméně je poměrně vtipné, jak si Esmail (případně Alam) představuje, že ne/funguje FSD od Tesly:-)) budujících post-apo atmosféru a sem tam chytrá střihová skladba, která střídáním pozornosti v momentech, kdy postavy právě učinily další „objev“ stran aktuální situace, oddaluje divákovo poznání a tím zvyšuje napětí (byť to příběhově nakonec není zúročeno). V těch lepších ohledech (produkční hodnoty) stylová podívaná, v těch horších (narativ) uspávající záležitost.
