Smrtící nedivácká kombinace v podobě velmi náročného tématu, zpracovaného velmi nezáživným způsobem. Na papíře to vypadalo jako obvyklá festivalovka/oscarovka. Kontroverzní a tím pádem na všemožné dramatické situace vděčná premisa, silné herecké obsazení a na režisérské stoličce osoba, která sbírá nejrůznější ocenění jako na běžícím páse.
V reálu se však téměř nic z toho, co by divák v podobném typu filmu očekával, nestane. Psychologické pitvání nitra a myšlenkového rozpoložení postav? Mnohem více je toho postavami zamlčeno než vyřčeno, tudíž se divák může jen dohadovat, co se jim v průběhu děje honí hlavou. Vytahování kostlivců ze skříně a vzájemné konfrontace názorů? Záplava (ne moc zajímavých) scén z běžné denní rutiny, ve kterých se klouže jen po povrchu namísto pokládání nepříjemných otázek viníkovi a jeho obětem. Vyhrocené dialogové výměny mezi postavami? Pouze asi minutová scéna manželské hádky v závěru, která ovšem ve výsledku nikam, stran vývoje postav nebo samotného děje, nevede.
Moore s Portman předvádějí obdivuhodné výkony (kudos Portman zvláště za věrnou imitaci Moore:-) v klimaxové scéně předčítání dopisu) a překvapivě i zbytek herecké sestavy na tom není o mnoho hůře, ale více než postavy a příběh mě tady zaujalo, proč má film na dnešní dobu tak výrazné (umělé?) filmové zrno a proč se tady použila filmová hudba, která by se hodila spíše do nějakého krimi thrilleru nebo gotického hororu než psychologického rodinného dramatu.
