Větší, dražší, násilnější, případně delší. Toť osvědčené hollywoodské pravidlo všech sequelů (těch sci-fi hororových pak obzvláště), které více nebo méně úspěšně řeší problém “jak publiku znovu prodat totéž, co minule”. Rezignovat na tohle schéma se moc nevyplácí a Wheatleyho rutinní sequel překvapivého prehistorického hitu je toho zářným příkladem.
Trailer totiž nalákal na podstatně zábavnější, divočejší a krvavější dostaveníčko se zubatou čelistí, než se nakonec v samotném filmu odehraje. Prakticky vše, co jsem od dvojky na základě traileru očekával, jsem nedostal a pokud ano, tak v okleštěné podobě. Nejenže děj otrocky kopíruje jedničku (zase průzkumná mise do zákoutí příkopu, zase hromadný útěk prehistorických potvor do oceánu, zase finále poblíž turisty přeplněné pláže, atd.), ale téměř všechnu “špinavou práci” ve filmu namísto mega žraloka, jak by člověk od filmu s mega žralokem v názvu očekával, odvede jakési hejno podivných přerostlých mloků. Jako by to nestačilo, doplňková příšera z jezera příkopu (obří krakatice z jedničky je ve dvojce vyměněna za obří chobotnici), jakožto potenciálně další divácká atrakce, se v ději v celé své kráse ukáže zhruba na 5 minut a tudíž moc nechápu, proč ve filmu vlastně vůbec je:-). Statham se sice snaží svým charismatem a obecně neohroženě-hrdinnou přítomností zachránit, co se dá, bohužel režie a scénář nestojí na jeho straně.
Jednička sice také nebyla žádný zázrak (bez eRkového ratingu se toho moc předvést nedá), ale měla výhodu v momentu překvapení stran příběhu i postav. Dvojka bohužel ve všech ohledech jede pluje na autopilota a řadí se mezi typické sequely, které jen opakují tu samou šablonu, aniž by se k tématu dodalo cokoliv (pojetí, narativ, měřítko, atd.) navíc.
