Emmerich zde měl všechny karty v ruce. Návrat ke katastrofickému a sci-fi žánru, ve kterých dosáhl svých největších úspěchů v kariéře, nezávislé financování (takže se dá říct, že film je jedno z nejdražších indieček v historii:-)) a tudíž absence neodbytných studiových kravaťáků, přikazujících mu tohle a támhleto, za zády, příběh pospojovaný z osvědčených prvků ze svých (kvalitativně a/nebo finančně) úspěšných fláků ID4 a 2012 (to přece musí zafungovat), skvadra herců, kteří jsou sice známí, ale nejde o hvězdy (takže většina rozpočtu může jít na triky) a tradiční Emmerichův trademark v podobě formulky “věší měřítko než posledně je základ”, tudíž ideální výchozí podmínky pro parádní blockbuster. Co by se na tom tak mohlo pokazit?
Inu, vlastně téměř všechno:-). Při sledování filmu jsem měl neodbytný pocit, že v podstatě na každé tvůrčí rozhodovací křižovatce, jak tu kterou konkrétní věc ve filmu udělat, se vybrala ta horší, nebo vyloženě špatná varianta. Od doslova hloupé zápletky (důvod, proč se Měsíc přibližuje k Zemi je vskutku “sofistikovaný”), přes tuny klišé na každém kroku (kdo přežije a kdo ne je jasné obratem poté, co se postava představí divákovi, k tomu nezdolná “síla” rodiny, hrdinné sebeobětování, konspirátor, který má celou dobu samozřejmě ve všem pravdu, tradičně zlá umělá inteligence, atd.), po absolutně nezajímavé postavy (u kterých je divákovi úplně jedno, zda nakonec přežijí nebo ne) a generické trikové scény (které častokrát jen vykrádají – pohříchu neúspěšně – podobné scény z ID4 a 2012).
Již ID4 Resurgence neblaze naznačoval, že se Emmerich jako tvůrce ve své tradiční disciplíně vyčerpal, jeho poslední počin bez jediného originálního nápadu nebo překvapení (i ty mimozemšťany Emmerich docela zbytečně propálil už v traileru) to, bohužel, ukazuje v celé své nahotě. Otázkou zůstává, zda po finančním výbuchu filmu ještě někdy dostane možnost dokázat opak.
