Velkolepá historická freska, která se na příliš malé ploše snaží pokrýt příliš mnoho ze života titulní postavy, respektive manželského páru, a ve výsledku proto nepokrývá prakticky nic dostatečně do (emocionální/dramatické) hloubky a (historické/kontextové) šířky. Nejnovější Scottův biografický spektákl je tak odsouzen zopakovat osud, který skoro dvě dekády zpátky potkal jiný mistrův flák (pochopitelně Kingdom of Heaven) – jednak po vydání režisérského sestřihu upadne kinoverze do zapomnění a jednak spousta lidí po zklamání z celovečerní reklamy, uvedené do kin, už „plnohodnotné“ verzi, dostupné o pár měsíců později na streamu, ani nedá šanci.
Ohromná velikost záběru, daná výběrem látky (respektive Napoleonovy celoživotní linky) a blockbusterovým měřítkem, v kombinaci s omezenými mantinely, stanovenými pro kina snesitelnou stopáží, si samozřejmě po dramaturgické stránce vybrala svou daň. Zkratkovitost je ve filmu poznat na každém kroku. Děj neustále skáče vpřed po celých letech, mnoha (důležitým) událostem je věnováno buď jen pár minut (a než se příslušná situace náležitě dramaticky rozvine, příběh se přesune k jiné, zpracované ovšem stejným způsobem), nebo nejsou zachyceny vůbec a nápomocné vysvětlující mezititulky si Scott bohužel šetří jen na hrstku největších historických momentů/osobností.
Při pohledu na rozmáchlé bitevní sekvence i komorní dialogové výměny je velká škoda, že se Scott rozhodl odprezentovat Napoleonův kompletní životopis rychloposuvem, namísto toho, aby do kin poslal buď divácky atraktivní „battlefield cut“ a prostě převyprávěl Bondarčukovo Waterloo (tak jako dvacet let zpátky s úspěchem převyprávěl The Fall of the Roman Empire:-)), kde by se vztah s manželkou zredukoval na předčítání vzájemné korespondence a nebo naopak cinefilně atraktivní „bedroom cut“ a prostě převyprávěl Baumbachovo Marriage Story, kde by všechny státotvorné události a vojenská kariéra/válečná tažení šly úplně stranou ve prospěch vrcholů a pádů společného soužití. Tak nezbývá než doufat, že chystaný režisérský sestřih nabídne to nejlepší z obou světů.
Přesto i tento zhuštěný a uspěchaný „promo cut“ stojí za pozornost. V prvé řadě bitevní sekvence splňují Scottův obvyklý standard, tj. pyšní se špičkovým audiovizuálním zpracováním (podvodní podhledy jsou top), plus samozřejmě potěšila eRková brutalita. Produkční hodnoty obecně jsou na prvotřídní úrovni. Pochválit zaslouží výprava a kostýmy, ruční kamera je použita na těch správných místech a kamerové přelety z dronu dodávají scénám patřičnou epiku. Příjemně překvapil OST, ve kterém se Phipps nebojí střídat hudební styly a vzájemně je kombinovat. Castingu nepřekvapivě vévodí dvojice Phoenix a Kirby, přičemž oba odvádějí poctivou práci. Zbytek obsazení je bohužel odsunut zcela na vedlejší kolej (což zamrzí minimálně v případě Everetta v malé, ale důležité, roli v závěru filmu).
Historické nepřesnosti nebo vyložené chyby neřeším, protože Scott netočí dokudrama, natož regulérní dokumenty. Pokud je téma podáno stylově/zábavně, tak je úkol splněn a tady tomu tak naštěstí (z převážné části) je. Celkově Scott nezklamal, přes všechny dramaturgické nedostatky jsem si kinoverzi užil a těším se na režisérský sestřih:-).
