Důstojný a neokázalý pomník “dětskému” Schindlerovi a také všem ostatním dobrým lidem, kteří Wintonovi v jeho úsilí stejně nezištně a se stejným zápalem pomáhali. Vzhledem k podobnému tématu je srovnání se Spielbergovým černobílým majstrštykem pochopitelně nevyhnutelné a logicky nedopadá pro Hawesův celovečerní debut vítězně. Hawes režíruje film v nevýrazném “televizně-rutinním” duchu, naštěstí pro něj ale pojednává o tématu, které je tak silné a nadčasové, že přebije i některé méně povedené aspekty filmu a navíc má k dispozici vynikajícího Hopkinse.
Obával jsem se, že Hopkins bude ve filmu jen do počtu a objeví se pouze na začátku a na konci, což se naštěstí nestalo. Pravidelně střídat paralelní dějové linky byl od tvůrců chytrý tah, jak udržet Hopkinse průběžně ve hře a příběhu v požadovaných místech dodat větší dramatický náboj (osud posledního transportu). Jednak proto, že Flynn jako jeho mladší verze na něj hereckými schopnostmi ani charismatem nestačí (přehrává jej i Bonham Carter na mnohem menším prostoru) a jednak proto, že samotné historické události filmařsky vděčnou katarzi neposkytují (transporty běží a pak ze dne na den – propuknutím války – prostě skončí). To se děje až ve slavném a patřičně dojemném závěru v televizním studiu, který výsledný zážitek z filmu nepřekvapivě táhne mocně nahoru.
Kromě neselhávajícího Hopkinse potěšili také Bonham Carter v další zábavné roličce a Pryce bohužel jen v trochu větším cameu (velká škoda, že nedostal šanci se ve filmu více ukázat, vidět jej na scéně společně s Hopkinsem je radost), plus pochvala za autentické lokace a nemalý počet tuzemských členů štábu před i za kamerou (díky čemuž v dialozích komparzu na pozadí nedochází k prznění mateřštiny). Celkově důležité téma v poctivém balení, takže úkol splněn.
